Historiae ante portas - In Brevis Historia – Římské památky v provinciích II.

Dokument je popularizačním přehledem římských památek a měst mimo samotnou Itálii a současně zamyšlením nad dědictvím antického Říma v pozdější evropské architektuře. Autoři sledují šíření římské civilizace po provinciích říše a ukazují, jak se římská kultura, architektura, urbanismus a obchod projevovaly v různých částech Středomoří, Blízkého východu a severní Afriky. Autoři zároveň reflektují ambivalentní povahu římské expanze – na jedné straně kulturní a hospodářský rozkvět, na druhé straně násilné podmanění místního obyvatelstva. Jaké historické události a jevy popisují: Římskou provincii Asia (dnešní Turecko) Město Efes a především Celsovu knihovnu, vybudovanou jako kombinaci knihovny a hrobky pro prokonzula Tiberia Julia Celza Polemeana. Rozvoj římské vzdělanosti, kultury a monumentální architektury v provinčním prostředí. Římský Blízký východ (dnešní Jordánsko) Město Gerasa (Džaraš) jako ukázku výjimečně zachovalého římského města s kolonádami, divadly, lázněmi a chrámy. Období největšího rozkvětu ve 2. století n. l., zejména za císaře Antonina Pia. Legendarizované založení města Alexandrem Velikým či jeho generálem Perdikkem. Severní Afriku – Libyi Leptis Magna, původně fénické a kartaginské město, které se po třetí punské válce a římském vítězství nad Kartágem stalo významným římským centrem. Zařazení města do římské provincie Africa Nova po občanské válce Caesara s Pompeiem. Vrcholný rozkvět za vlády císaře Septimia Severa, rodáka z Leptis Magny. Výstavbu akvaduktu, lázní, cirku a amfiteátru, dokládající římský urbanismus a životní styl. Další římská města severní Afriky Sabrata jako významný přístav a obchodní centrum s monumentálním římským divadlem z 2. století n. l. Vysvětlení pojmu Tripolis jako „trojměstí“ řeckých kolonií na libyjském pobřeží. Reflexi římské expanze Kritický pohled na římskou „civilizační misi“, která přinášela infrastrukturu a kulturu, ale zároveň znamenala útlak, romanizaci a vojenskou nadvládu. Dlouhodobé dědictví antiky Renesanci jako období znovuobjevení antických ideálů harmonie, proporcí a geometrie. Klasicismus a empír v době Napoleona Bonaparta, inspirované přímo římskou architekturou (např. vítězné oblouky). Přetrvávání antických vzorů v evropské architektuře až do 18.–19. století, včetně příkladů z Čech, Rakouska a Francie.)