Dynastie (Válka růží #3) - Prolog a Část první

Prolog a první část třetí knihy Igguldenovy ságy o válkách růží je románově pojatým, ale historicky věrným líčením další fáze války růží v letech 1460–1461, tedy střetu dynastií Lancasterů a Yorků o anglický trůn. Ústředními historickými událostmi jsou pád Richarda z Yorku, vzestup Eduarda IV., bitva u Towtonu a pád moci královny Markéty z Anjou. Autor nepopisuje jen vojenské dějiny, ale především rozklad státu, brutalizaci moci, psychologii vůdců a proměnu středověké války v totální konflikt, kde neexistuje kompromis. Stručné popisy obsahu jednotlivých kapitol Prolog líčí mrazivou scénu v Yorku roku 1461, kde jsou na hradbách města vystaveny hlavy poražených yorkistických vůdců, včetně Richarda Plantageneta. Atmosféra strachu, brutality a politické pomsty jasně ukazuje, že Anglie se propadla do nelítostné občanské války. Už zde je naznačeno, že boj o trůn nebude jen střetem armád, ale i symbolem naprostého rozpadu řádu a milosrdenství. Kapitola 1 Sledujeme pochod lancasterských vojsk královny Markéty z Anjou na jih Anglie. Armáda drancuje venkov, což sice udržuje vojáky při životě, ale podkopává podporu obyvatelstva. Kapitola 2 Markéta jedná se svými veliteli, zejména se Somersetem, a je nucena tolerovat krutosti armády, protože zoufale potřebuje muže i zdroje. Kapitola 3 Do popředí vstupuje Derry Brewer, královnin zvěd, který varuje před důsledky plenění a sleduje náladu měst a šlechty. Kapitola 4 Strana Yorků konsoliduje síly po smrti Richarda z Yorku; jeho syn Eduard se stává přirozeným vůdcem strany bílé růže. Kapitola 5 Eduard z Yorku získává podporu Londýna a finančníků, což mu umožňuje postavit disciplinovanější a lépe zásobené vojsko. Kapitola 6 Probíhá politické rozhodnutí: Anglie nemůže mít dva krále. Eduard se chystá ke korunovaci, i když tím vyhlašuje otevřenou válku Lancasterům. Kapitola 7 Eduard je v Londýně provolán králem jako Eduard IV., za podpory Richarda Nevillea, hraběte z Warwicku. Kapitola 8 Korunovace je chaotická a provázená nepokoji; město cítí, že se blíží další krveprolití. Kapitola 9 Warwick si uvědomuje, že nastolení Eduarda je jen začátkem – skutečná válka teprve přijde. Kapitola 10 Eduard shromažďuje armádu a vyráží na sever proti Markétě, která ustupuje směrem ke Skotsku. Kapitola 11 Popis těžkého zimního pochodu vojska yorksé strany z Londýna k Yorku; krajina je zpustošená předchozími boji. Kapitola 12 Dochází ke strategickým poradám – armáda se musí pohybovat v širokých formacích, aby zabránila přepadení. Kapitola 13 Napětí roste, obě strany vědí, že střet bude rozhodující a že tentokrát nepůjde o zajatce. Kapitola 14 Předsunuté jednotky se střetávají, atmosféra před bitvou je plná fanatismu a nenávisti. Kapitola 15 Bitva u Towtonu se blíží; vojáci obou stran jsou vyčerpaní, ale odhodlaní bojovat do posledního muže. Kapitola 16 Bitva u Towtonu (1461) je popsána jako brutální masakr v bouři a sněhu – nejkrvavější střet anglických dějin. Kapitola 17 Lancasteři jsou drtivě poraženi; Eduardovo vítězství je úplné a neodvolatelné. Kapitola 18 Markéta s Jindřichem VI. prchá, jejich politická moc se hroutí. Kapitola 19 Královna ztrácí podporu spojenců, včetně Skotů; z vítězné panovnice se stává psanec. Kapitola 20 Markéta bilancuje své porážky, ale odmítá se vzdát důstojnosti i naděje. Kapitola 21 Královna odplouvá do Francie; první fáze války růží končí jasným vítězstvím Yorků a nástupem Eduarda IV. na trůn. Igguldenova „Válka růží“ je historicky velmi spolehlivá v událostech, výsledcích a mocenské logice, zatímco románovou licenci používá především k oživení psychologie, dialogů a atmosféry – nikoli ke změně dějin. Co je historicky přesné: - Politická situace a dynastický konflikt - Bitvy a jejich výsledky - Korunovace Eduarda IV. Kde autor používá románovou licenci - Dialogy a psychologie postav - Fiktivní postavy (např. Derry Brewer) - Literární zhuštění reality)