Portugalsko za 2. světové války

Dokument se věnuje postavení Portugalska během druhé světové války a politice jeho dlouholetého diktátora Antónia de Oliveiry Salazara. Sleduje, jak se Portugalsko v letech 1939–1945 snažilo přežít globální konflikt díky promyšlené, ale cynické politice přísné neutrality, lavírování mezi nacistickým Německem a Spojeným královstvím, a díky svému strategickému i hospodářskému významu. Hlavní pozornost je věnována: - vnitropolitickému uspořádání Portugalska, autoritářskému režimu „Nového státu“ (Estado Novo), opřenému o konzervatismus, nacionalismus, antikomunismus a represivní aparát (tajná policie PVDE), - mezinárodní situaci po pádu Francie v roce 1940, kdy se Portugalsko ocitlo v bezprostředním ohrožení nacistickou expanzí a možným spojenectvím Německa se Španělskem generála Franka, - diplomatickému manévrování Salazara, jehož cílem bylo zabránit vstupu země do války a ochránit její nezávislost, a to i za cenu morálně problematických kompromisů. Dokument popisuje několik klíčových historických událostí a témat: - krizi roku 1940, kdy hrozila španělsko-německá invaze do Portugalska, a Salazarovu roli při jejím odvrácení pomocí britské potravinové pomoci Španělsku, - Lisabon jako centrum uprchlíků, kteří prchali z nacisty okupované Evropy a čekali zde na cestu do USA či jinam do zámoří, - Lisabon jako špionážní křižovatku světa, kde vedle sebe působili britští i němečtí agenti a kde vznikala inspirace pro pozdější špionážní literaturu, - obchod s wolframem, strategickou surovinou, kterou Portugalsko dodávalo nacistickému Německu a tím nepřímo prodlužovalo válku, zatímco zároveň spolupracovalo se Spojenci, - spor o Azorské ostrovy, které byly klíčové pro kontrolu Atlantiku; v roce 1943 Salazar pod silným tlakem dovolil Britům zřízení vojenských základen, - sociální napětí a protesty v roce 1943, kdy stávky a demonstrace dělníků a žen odhalily bídu a nespokojenost obyvatelstva, jež režim potlačil represí, - konec války a poválečný vývoj, kdy se navzdory porážce fašismu v Evropě Salazarův režim udržel u moci, byl tolerován Západem a Portugalsko se stalo zakládajícím členem NATO. Celkově dokument ukazuje, že Portugalsko sice vyšlo z druhé světové války bez přímého vojenského zásahu, ale za cenu: - spolupráce s oběma stranami konfliktu, - potlačování vnitřní opozice, - dlouhodobého zachování autoritářského režimu, který přežil válku i pád evropských fašistických diktatur. Videodokument tak není jen historií neutrality, ale také kritickým portrétem moci, oportunismu a morálních dilemat malého státu v době světové katastrofy)