Český film mezi Stalinem a Hitlerem

Dokument je rozsáhlou historickou analýzou vývoje československé kinematografie od 30. let 20. století přes období nacistické okupace až po zestátnění filmu po roce 1945 a nástup komunistického režimu. Ústřední postavou vyprávění je Miloš Havel, největší český filmový producent meziválečné doby, majitel Lucerny a klíčový podíl vlastník barandovských ateliérů. Autor popisuje, jak už v první polovině 30. let vznikaly úvahy o státní regulaci a podpoře filmu v reakci na hospodářskou krizi, nástup zvukového filmu a zahraniční (zejména německé) vzory centralizace kinematografie. Nacistická okupace po roce 1939 přinesla tvrdý zásah do českého filmového průmyslu: Němci usilovali o ovládnutí Barandova, Miloš Havel byl vydírán, opakovaně vězněn a nakonec donucen své ateliéry prodat. Vzniká německá společnost Prag-Film, která z Prahy činí významné centrum filmové výroby Třetí říše. Dokument se podrobně věnuje morálním dilematům českých filmařů za protektorátu – otázce kolaborace, kompromisů a individuálních strategií přežití. Na konkrétních příkladech herců a tvůrců (Vlasta Burian, Lída Baarová, Adina Mandlová, Otakar Vávra aj.) ukazuje, že realita nebyla černobílá. Současně vysvětluje paradox, že právě okupace a nacistická centralizace položily technické i organizační základy pro poválečné zestátnění českého filmu. Další část se věnuje poválečnému období 1945–1948, kdy vzniká státní kinematografie. Jde o mimořádně tvůrčí, ale zároveň politicky napjatou dobu: film má dostatek financí a ambice být kulturním nástrojem, ale zároveň probíhají očisty a vyřazování „nepohodlných“ osob. Miloš Havel je po válce obviněn z kolaborace, profesně zlikvidován a navzdory pozdějším soudním očištěním definitivně odsunut z českého filmu. Závěr dokumentu sleduje tragický osud Miloše Havla po roce 1948: věznění, útěky za hranice, exil v Německu, postupný úpadek a smrt v zapomnění. Paralelně je nastíněn přechod českého filmu k tvrdé kulturní politice po únoru 1948 a nástupu socialistického realismu. Celý podcast tak není jen dějinami filmu, ale i sondou do fungování totalitních režimů, do vztahu umění, moci a morálky a do kontinuity i zlomů české kulturní elity mezi nacismem a komunismem.)