Ona řekla: „Ne“ - Čečensko. „Armáda zabíjí, matky pohřbívají“

Tento díl podcastu „Она сказала нет“ (Ona řekla ne), který se věnuje ženskému protiválečnému a lidskoprávnímu aktivismu v Rusku během první čečenské války (1994–1996) a jeho politickým, společenským i genderovým souvislostem. Dokument sleduje vznik, činnost a postupný rozklad Výborů matek vojáků (Комитеты солдатских матерей) a širšího ženského protiválečného hnutí v Rusku 90. let. Zaměřuje se na to, jak ženy – matky, učitelky, novinářky, aktivistky – reagovaly na válku v Čečensku, bránily práva branců, hledaly zajaté a padlé vojáky, organizovaly protesty a zpochybňovaly právo státu vést válku. Zároveň nabízí analytický pohled z feministické perspektivy, zejména na: - militarizaci politiky, - využívání genderových stereotypů v propagandě, - propojení nacionalismu, maskulinity a války v éře Borise Jelcina. Hlavní historické události a témata, které dokument popisuje První čečenská válka (1994–1996) - vstup federálních vojsk do Čečenska v prosinci 1994, - neúspěšný novoroční útok na Groznyj (1994/1995), - masové nasazení špatně vycvičených branců, vysoké ztráty, - masakr v obci Samашки na jaře 1995, považovaný lidskoprávními organizacemi za trestnou operaci. Aktivity Výborů matek vojáků - pomoc rodinám branců, vyhledávání zajatých a pohřešovaných, - pouliční protesty a pikety (leden 1995 – Moskva), - kritika války jako „národního ponížení“, - požadavky na alternativní službu a profesionalizaci armády. „Pochod mateřského soucitu“ (březen–duben 1995) - pokus žen a buddhistických mnichů dojít z Ruska do Grozného, - opakované zásahy policie a armády, - zadržení účastníků, deportace některých z nich, - symbolické zakončení modlitbou v ruinách prezidentského paláce v Grozném. Role jednotlivých osobností Valentina Melnikovová, Marija Kirbasovová – vůdčí postavy mateřského hnutí, Elvira Gorjuchina – učitelka, novinářka, svědkyně válek na Kavkaze, Vjačeslav Izmajlov – důstojník a novinář, který pomáhal dezertérům a zajatcům, Alexander Čerkasov (Memoriál) – lidskoprávní analytik. Politický kontext Jelcinovy éry - spojení války s prezidentskou kampaní 1996, - sliby ukončení bojů a reformy armády jako nástroj volební mobilizace, - návrat bojů po znovuzvolení Borise Jelcina, - instrumentalizace vlastenectví a „správné“ militarizované maskulinity. Rozkol uvnitř hnutí - spor o míru spolupráce se státem a armádou, - konflikty kolem zahraničního financování, - rozdělení původního Všeruského výboru matek vojáků. Dlouhodobé důsledky - útlum protiválečného hnutí během druhé čečenské války, - zavedení cenzury a omezení práce novinářů, - poučení státu z občanského odporu 90. let. Celkové vyznění Pořad ukazuje, že ženský protiválečný aktivismus v Rusku 90. let byl mimořádně silný, morálně autoritativní a společensky vlivný, ale zároveň zranitelný vůči politickému tlaku, vnitřním konfliktům a změnám povahy války. Dokument propojuje konkrétní lidské příběhy s hlubší analýzou moci, genderu a militarismu a naznačuje, jak tyto zkušenosti předznamenaly reakce ruských aktivistek na válku po roce 2022.)