Ostuda, kterou se Británie snažila vymazat ze svých dějin: Cartagena 1741

Článek sleduje dramatický průběh bitvy u Cartageny de Indias během tzv. války o Jenkinsovo ucho (konfliktu mezi Británií a Španělskem). Británie vyslala do Karibiku největší flotilu své doby – zhruba 180 lodí a asi 27 000 mužů – s cílem zlomit španělskou nadvládu v oblasti. Úspěch byl považován za jistý natolik, že v Londýně byly ještě před bitvou raženy pamětní medaile oslavující vítězství. Text však ukazuje, že realita byla opačná: proti britské přesile stál španělský admirál Blas de Lezo, těžce zraněný válečný veterán, který se s omezenými silami ujal obrany města. Dokument detailně líčí: - příchod britské flotily k Cartageně v březnu 1741, který vyvolal paniku mezi obyvateli města, - obrannou strategii Blase de Leza, založenou na znalosti terénu, opevnění a zdržování nepřítele, - katastrofální dopady tropických nemocí (malárie, žlutá zimnice) na britské vojsko, - neúspěšný finální útok na pevnost San Felipe de Barajas, který skončil masakrem britských jednotek, - rozklad britského velení a chaotický ústup, po němž Britové ztratili tisíce mužů i značnou část flotily. Závěrečná část se věnuje tomu, jak byla porážka v Británii systematicky zamlčována: archivní materiály mizely, o bitvě se nemluvilo a pamětní medaile se staly trapným symbolem přehnaného sebevědomí. Naopak ve Španělsku a v samotné Cartageně se obrana města proměnila v legendu o muži, který dokázal zastavit impérium.)