Římská říše, 2. díl: Jak Římská republika ovládla Itálii?

Dokument je přehledným vyprávěním o vzniku, vývoji a expanzi rané římské republiky, a to jak z hlediska vojensko-politických dějin, tak i vnitřního uspořádání státu a společenských zápasů. Sleduje období od vyhnání posledního římského krále (kolem roku 509 př. n. l.) až po ovládnutí celé Itálie na počátku 3. století př. n. l. Popisuje, jak se z původně malého městského státu na řece Tibeře stal dominantní mocenský celek Apeninského poloostrova a jak se současně proměňoval politický systém a společenské poměry uvnitř republiky. Jaké historické události text popisuje: 1. Vznik a raná stabilizace republiky Vyhnání posledního krále a nahrazení monarchie republikánským zřízením. Trvalé hrozby ze strany Etrusků a latinských měst. Bitva u jezera Regillus (496 př. n. l.) a následné spojenectví Říma s Latiny. 2. Boje o nadvládu ve střední Itálii Konflikty s Volsky, Aequy a dalšími kmeny. Dlouhá válka s etruským městem Veje, dobytí Fidén a územní rozšíření republiky. Galové v čele s Brennem, porážka Římanů u řeky Allie a vyplenění Říma roku 387 př. n. l. Výstavba tzv. Serviovy hradby a vojenské reformy po galské katastrofě. 3. Samnitské války a podrobení Itálie Tři samnitské války (343–290 př. n. l.), včetně porážky Římanů v Kaudinských soutěskách. Rozhodující vítězství Říma v bitvě u Sentina (295 př. n. l.). Definitivní rozbití latinského spolku (340–338 př. n. l.). Budování infrastruktury, zejména Via Appia. 4. Konflikt s řeckými městy a Pyrrhova válka Střet s Tarentem a zásah epirovského krále Pyrrha. Bitvy u Hérakleie a Ascula a vznik pojmu „Pyrrhovo vítězství“. Pyrrhova porážka u Beneventa (275 př. n. l.) a pád Tarentu. Ovládnutí řeckých měst jižní Itálie diplomacií i silou. 5. Vnitřní vývoj republiky Vznik republikánských úřadů: konzulové, diktátor, kvestoři, cenzoři. Význam senátu a občanských sněmů. Dlouhý sociální konflikt mezi patricii a plebejci: - vznik úřadu tribuna lidu (494 př. n. l.), - zákony dvanácti desek (449 př. n. l.), - otevření nejvyšších úřadů plebejcům, - dosažení plné rovnoprávnosti roku 287 př. n. l. Autor ukazuje vzestup Říma jako vojenské i politické velmoci, která si podmanila Itálii kombinací války, diplomacie a promyšlené integrace poražených. Zároveň popisuje, že tento vnější úspěch šel ruku v ruce s hlubokými vnitřními proměnami, zejména se zápasem plebejů za politická práva, který postupně vedl k širší občanské participaci. Dokument tak vytváří ucelený obraz rané římské republiky jako dynamického a neustále se vyvíjejícího státu, který si připravoval půdu pro další expanzi – zejména pro nadcházející punské války.)