Toulky českou minulostí - 597. schůzka: Exulanti, emigranti a svůdci

597. schůzka z cyklu Toulky českou minulostí shrnuje dějiny české náboženské emigrace po roce 1620 a sleduje osudy lidí, kteří museli kvůli víře opustit české země. Dokument pojednává o českých exulantech a emigrantech, kteří po porážce stavovského povstání a zejména po bitvě na Bílé hoře (1620) odcházeli z Čech a Moravy do ciziny, protože odmítli přestoupit na katolickou víru. Sleduje jejich: - důvody odchodu (náboženský nátlak, perzekuce), - dramatické i tragické osobní příběhy, - život v zahraničí, - postupnou asimilaci či zachování české identity, - působení tzv. „svůdců“ – kazatelů a organizátorů útěků, - konec masové náboženské emigrace po vydání tolerančního patentu. Autor kombinuje historický výklad s konkrétními lidskými osudy a citacemi dobových dokumentů a písní. Jaké historické události text popisuje Pobělohorské období (od 1620) Následná rekatolizace českých zemí. Začátek nucených odchodů nekatolíků do exilu. Třicetiletá válka (1618–1648) Válka prohlubuje náboženské napětí. Evangelíci prchají do Saska, Lužice, Pruska, Polska či Uher. Dochází k první velké vlně emigrace. Vznik exulantských center v zahraničí zejména v: Sasku (Drážďany, Pirna, Žitava, Herrnhut/Ochranov), Prusku (Berlín – Český Rixdorf), Slezsku (Münsterberk, Husinec), Polsku (Lešno), Uhrách (dnešní Slovensko a Maďarsko – Myjava, Púchov). Zvláštní význam má vznik obnovené Jednoty bratrské v Herrnhutu. Perzekuce tajných evangelíků v 17.–18. století Pořad přináší konkrétní příběhy: - tajná shromáždění v mlýnech, - výslechy před konzistoří, - tresty vězení (např. Špilberk), - dramatické útěky přes hranice. Výraznou postavou je Jiří Vostrý – označovaný úřady za „velkého a známého svůdce“, který organizoval útěky evangelíků do zahraničí. Toleranční patent (1781) Vydán císařem Josefem II. Ukončil období systematické náboženské perzekuce. Prakticky zastavil masovou náboženskou emigraci. Někteří emigranti se vraceli, jiní už zůstali v zahraničí.)