Historie Germánů - 1. série Otoni (919-1024) Epizoda 7: Ota Veliký (936-973) - Korunovace nového Caesara

Dokument se zaměřuje na klíčové období vlády Oty I. Velikého a popisuje jeho cestu k císařské koruně v letech 955–963. Hlavním výchozím bodem je bitva na Lechu roku 955, v níž Ota drtivě porazil Maďary (Uhry). Autor ji označuje za zásadní zlom nejen pro Otu, ale i pro dějiny západní Evropy – podobně významný jako porážka Hunů roku 451 či zastavení Osmanů u Vídně roku 1683 . Vítězství ukončilo maďarské nájezdy do západní Evropy a upevnilo Otovu prestiž natolik, že byl vnímán jako nástupce Karla Velikého . Dále sleduje: - upevnění moci na východě (podmanění a christianizace slovanských oblastí, spolupráce s Měškem I.), - stabilizaci západní hranice zásluhou Otyho bratra Bruna Kolínského, - správní reformy (vznik kancléřství jako základu říšské administrativy), - situaci v Dánsku za vlády Haralda Modrozuba, - a především vývoj v Itálii a Římě. Velká část dokumentu se věnuje italské politice. Ota zasahuje proti italskému králi Berengarovi II., který znovu ovládl severní Itálii. Zároveň papež Jan XII., ohrožený Berengarem, požádá Otu o pomoc výměnou za císařskou korunu. Text barvitě popisuje tehdejší úpadek papežství, intriky římských aristokratických rodů a konflikty mezi císařem a papežem. Roku 962 je Ota v Římě korunován císařem a formálně tak obnovuje císařský titul na západě – vzniká základ Svaté říše římské . Následují další boje proti Berengarovi, obléhání pevností (např. Montefeltro), sesazení papeže Jana XII. a dosazení Lva VIII. Ota tak výrazně zasahuje do papežských záležitostí a potvrzuje nadřazenost císařské moci nad volbou papeže. Závěr epizody shrnuje Otův triumf: stal se nejen králem Východofranské říše, ale i „patriarchou“ obnoveného franského impéria a skutečným nástupcem Karla Velikého . Dokument také zmiňuje zajímavost o původu označení „Deutsch/Deutschland“, které se podle autora začalo používat v italském prostředí v souvislosti s Otovými výpravami do Itálie.)