Krvavý úterek - Kauza čtyř biskupů

Kapitola pojednává o travičství jako prostředku politického boje a získání moci, přičemž vrcholí popisem konkrétní události – travičské aféry mezi olomouckými biskupy v 16. století, známé jako „kauza čtyř biskupů“. Dokument vysvětluje, jak se v různých obdobích dějin používal jed jako nástroj vraždy, protože umožňoval zabít protivníka nenápadně a často vyvolal dojem přirozené smrti. Nejčastěji se používal arsenik, který byl bezbarvý, bez chuti a mohl se podávat postupně v malých dávkách. Autor ukazuje, že travičství bylo známé už ve starověku a pokračovalo ve středověku a raném novověku, přičemž se často objevovalo v prostředí dvorských intrik, politických sporů a bojů o moc. D. Uhlíř uvádí řadu známých případů z evropských dějin: Po tomto širším úvodu se text soustředí na specifickou travičskou aféru v Olomouci v druhé polovině 16. století. Kontext - Olomoucké biskupství bylo jedno z nejbohatších ve střední Evropě a mělo velký politický vliv na Moravě. - Biskupa volila kapitula kanovníků a jeho postavení bylo významné i v zemské politice. - Po tridentském koncilu (1545–1563) hráli olomoučtí biskupové důležitou roli v boji katolické církve proti reformaci. Náhlé smrti těchto biskupů, které následovaly v rychlém sledu vyvolaly velkou aféru a spekulace, že šlo o systematické travičství v boji o prestižní olomoucký biskupský stolec. 1. Vilém Prusinovský z Víckova 2. Jan Grodecký z Grodce 3. Tomáš Albín z Helfenburka)