Černá zem: Holokaust - historie a varování - Kapitola 3 - Příslib Palestiny

Kapitola pojednává o polské politice ve 30. letech 20. století a tzv. židovské otázce. Zaměřuje se na to, jak se po smrti Józefa Piłsudského (1935) změnila vnitřní i zahraniční politika Polska, zejména ve vztahu k Židům, a jak tyto změny souvisely s mezinárodní situací před druhou světovou válkou. Hlavním tématem je: - proměna polského režimu po roce 1935 směrem k autoritářství, - postupné přijímání antisemitských opatření a snaha řešit „židovskou otázku“ emigrací, - propojení polské politiky se sionismem (myšlenkou vytvoření židovského státu v Palestině), - vztahy Polska k nacistickému Německu, Velké Británii a Sovětskému svazu. Dokument ukazuje, že Polsko stálo mezi různými přístupy - nacistickým (vyhnat Židy), sionistickým (vytvořit židovský stát) a vlastním pragmatickým řešením kombinujícím emigraci a podporu osídlení Palestiny. Jaké historické události a procesy popisuje Smrt Józefa Piłsudského (1935) a změna režimu - konec jeho osobní vlády a nástup nového autoritářského vedení, - oslabení původní myšlenky státu jako občanského (ne rasového). Nárůst antisemitismu v Polsku - politické strany využívají antisemitismus, - Židé přestávají být vnímáni jako plnoprávní občané, - vznik organizace OZON (1937) usilující o masovou emigraci Židů. Plány na vystěhování Židů - úvahy o přesídlení do kolonií (např. Madagaskar), - diplomatická jednání o možnostech emigrace, - praktické překážky a neúspěch těchto plánů. Palestina a sionismus - britský mandát v Palestině a rostoucí židovská migrace, - arabské nepokoje v letech 1936–1937, - rozdílné postoje velmocí: - Británie – omezení migrace, - Německo – odmítnutí židovského státu, - Polsko – podpora emigrace i vzniku židovského státu. Podpora radikálního sionismu ze strany Polska - spolupráce s hnutím Betar a organizací Irgun, - vojenský výcvik židovských bojovníků v Polsku, - snaha využít sionismus i jako nástroj proti komunismu. Mezinárodní politika před druhou světovou válkou - pokusy Německa získat Polsko pro útok na SSSR, - polská strategie „rovnováhy“ mezi Německem a Sovětským svazem, - odmítání německých návrhů na spojenectví, - jednání o „řešení židovské otázky“ (např. Madagaskar). Rozdíl mezi polským a nacistickým přístupem - Polsko usiluje o emigraci Židů, - nacisté směřují k radikálnějšímu řešení (vyhlazení), i když to ještě není otevřeně formulováno.)