Příběhy 20. století 12/16 Ostravo má

Dokumentární cyklus událostech 20. století, který je založen na osobním vyprávění a intimních vzpomínky těch, kteří události zažili. Tento díl se věnuje životu v Ostravě a především prostředí hornictví v období komunistického režimu. Stát se dlouhodobě snažil zajistit dostatek pracovníků pro doly, a proto intenzivně podporoval učňovský obor horník. Učni získávali pracovní oděvy, pravidelný příjem i bezplatné ubytování, což mělo mladé lidi motivovat ke vstupu do těžkého a nebezpečného povolání. V ostravských dolech však nekončili pouze dobrovolní zájemci. Pracovali zde také lidé nepohodlní režimu – bývalí umělci, intelektuálové či například někdejší ředitelé kulturních institucí, kteří byli z politických důvodů nuceni vykonávat manuální práci. Dokument přináší výpovědi bývalých horníků, kteří otevřeně popisují fyzicky mimořádně náročné podmínky práce v podzemí. Významnou část pracovní síly tvořili také dělníci z Polska. Mnozí přijížděli do Československa s představou rychlého výdělku a následného návratu domů, řada z nich však v Ostravě nakonec zůstala. Tvrdý život i pracovní prostředí často vedly k tomu, že velkou část vydělaných peněz utráceli v hospodách a barech. Dokument se dotýká i specifické atmosféry Ostravy v období pozdního komunismu. Disent zde působil jen velmi omezeně a mezi většinou dělníků nebyla výrazná vůle ke změně režimu ani silná poptávka po občanských svobodách. I proto proběhla sametová revoluce v Ostravě poměrně klidně a bez výraznějších konfliktů.