Konfidenti před tribunálem v Benešově: 153 odsouzených, pět na šibenici

Autor se zabývá poválečným vyrovnáváním s kolaborací na Benešovsku po skončení druhé světové války. Popisuje fungování mimořádných lidových soudů a retribučního soudnictví v Československu v letech 1945–1948, kdy byli souzeni lidé obvinění ze spolupráce s nacistickou okupací. Hlavním tématem je činnost benešovského senátu Mimořádného lidového soudu Tábor, který projednával případy udavačství, spolupráce s gestapem, podpory nacismu či členství v nacistických organizacích. Dokument vysvětluje rozdíl mezi tzv. velkým a malým retribučním dekretem prezidenta Edvarda Beneše a ukazuje, jak se postupně do poválečné justice promítal rostoucí vliv komunistů. Text zároveň popisuje atmosféru bezprostředně po válce – období silné nenávisti vůči Němcům i mezi samotnými Čechy, kdy docházelo nejen k potrestání skutečných kolaborantů, ale někdy i k osobním mstám a zneužívání obvinění. Velká část článku se věnuje konkrétním statistikám a případům z Benešovska. Dokument připomíná i konkrétní osoby, například: - konfidenta gestapa Jana Kasala z Votic, - konfidentku Giselu Sochůrkovou, - gestapáky Roberta Hohla, Oswalda Marxe a Jana Otradovce. Součástí textu je také popis veřejných poprav, fungování vyšetřovacích komisí, věznice v Benešově a debat o tom, zda mohlo docházet k justičním omylům. Historik Michal Sejk upozorňuje, že poválečné procesy byly ovlivněny silně emotivní atmosférou i vágně formulovanými zákony. Historické události, které dokument popisuje: - nacistická okupace Československa a existence Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945), - konec druhé světové války v Evropě v květnu 1945, - poválečná retribuce a soudy s kolaboranty v Československu (1945–1948), - postupný nástup komunistického vlivu vrcholící únorem 1948, - odsun Němců z Československa po válce.