Archiv Plus - Norimberský proces: Ve smyslu obžaloby se necítím vinen. Plnil jsem rozkazy

Podcast se věnuje vzniku, průběhu a významu Norimberského procesu (1945–1946) a zamýšlí se nad jeho odkazem pro moderní mezinárodní právo i pro pochopení fungování totalitních režimů. Vedle historického výkladu využívá rozsáhlé archivní zvukové záznamy z procesu i z pozdějších rozhlasových pořadů z 60. a 80. let. Podcast nejprve vysvětluje, proč se vítězné mocnosti po druhé světové válce rozhodly soudit nejvyšší představitele nacistického Německa před mezinárodním tribunálem místo okamžitých poprav či msty. Zdůrazňuje, že šlo o bezprecedentní pokus právně postihnout agresivní válku, válečné zločiny a nově definované zločiny proti lidskosti, které svým rozsahem neměly obdoby. Připomíná také, že po první světové válce podobný soud nad císařem Vilémem II. neproběhl, zatímco po roce 1945 už podobná shovívavost nepřicházela v úvahu. Velká část pořadu je věnována československé účasti na procesu. Představuje právníka Bohuslava Ečera, jednoho z tvůrců právních podkladů pro tribunál, který prosazoval pojem zločinů proti lidskosti a vyslýchal Karla Hermanna Franka. Současně zaznívá i dobový rozhlasový projev poslance Michala Zibrína, jenž proces sledoval jako člen československé delegace. Významnou část tvoří autentická svědectví českých obětí nacistické okupace. Podcast přehrává výpovědi přeživších žen a dětí z Lidic, které před tribunálem popisovaly vyhlazení obce, násilné oddělování dětí od matek, deportace do koncentračních táborů, hlad a týrání. Tyto nahrávky mají ukázat lidský rozměr nacistických zločinů a význam svědeckých výpovědí při dokazování viny. Pořad se následně zabývá tím, jak byl Norimberský proces interpretován v československém rozhlase v době komunistického režimu. Připomíná, že pořady z 80. let zdůrazňovaly zásluhy Sovětského svazu při odhalování nacistických zločinů, ale zamlčovaly sovětsko-německé spojenectví z let 1939–1941 a pakt Molotov–Ribbentrop. Podcast na tuto dobovou ideologickou jednostrannost výslovně upozorňuje. Další část sleduje osudy odsouzených nacistických vůdců po Norimberku. Popisuje fungování věznice Špandau, kde si tresty odpykávali například Rudolf Hess, Albert Speer a Baldur von Schirach, jejich postupné propouštění i skutečnost, že Hess zůstal jediným vězněm až do své smrti v roce 1987. V závěru pořad přechází k Frankfurtským osvětimským procesům (1963–1965), při nichž byli souzeni bývalí dozorci z Osvětimi. Na výpovědích obžalovaných ukazuje typickou obhajobu založenou na tvrzení, že pouze plnili rozkazy. Na tuto problematiku navazuje diskuse spisovatelů Ivana Klímy a Dušana Hamšíka o nebezpečí bezmyšlenkovité poslušnosti, průměrnosti a fungování totalitních systémů, které mohou vést obyčejné lidi ke spoluvině na zločinech.