Indočína: Zapomenutá válka (1/2)

První díl dokumentu Indočína: Zapomenutá válka mapuje příčiny a první fázi první indočínské války (1945–1954). Sleduje proměnu francouzské kolonie ve válečné bojiště, kde se střetl boj za národní nezávislost s počínající studenou válkou. Dokument ukazuje konflikt z francouzského i vietnamského pohledu a vysvětluje, proč se válka, která si vyžádala statisíce obětí, stala předzvěstí pozdější americké války ve Vietnamu. Chronologicky začíná ve 30. letech 20. století, kdy byla Francouzská Indočína (Vietnam, Laos a Kambodža) považována za jednu z nejcennějších částí francouzského koloniálního impéria. Vedle obrazu prosperujících evropských kolonistů dokument zdůrazňuje tvrdé vykořisťování místního obyvatelstva, zejména na kaučukových plantážích, a rostoucí vietnamské nacionalistické hnutí. Další část zachycuje druhou světovou válku. Po porážce Francie v roce 1940 obsazuje Indočínu Japonsko, které sice ponechává francouzskou správu formálně u moci, fakticky však zemi ovládá. Právě v této době vystupuje do popředí Ho Či Min, jenž zakládá hnutí Viet Minh usilující o nezávislost Vietnamu. Dokument připomíná i překvapivou spolupráci Viet Minhu s americkým Úřadem pro strategické služby (OSS), předchůdcem CIA, při boji proti Japoncům. Po japonské kapitulaci v roce 1945 využívá Ho Či Min mocenského vakua a vyhlašuje Demokratickou republiku Vietnam. Francie však odmítá ztrátu své kolonie přijmout. Přes počáteční jednání mezi Ho Či Minem a francouzskou vládou ve Fontainebleau se obě strany nedokážou dohodnout na budoucím uspořádání Vietnamu. Film ukazuje, jak vzájemná nedůvěra a francouzská snaha obnovit koloniální nadvládu vedly k definitivnímu zhroucení diplomatického řešení. Klíčovým okamžikem je bombardování Haiphongu v listopadu 1946, při němž zahynuly tisíce civilistů. Následně Ho Či Min vyhlašuje všeobecný odpor proti Francouzům a začíná otevřená první indočínská válka. Dokument podrobně popisuje přechod Viet Minhu k partyzánské válce pod vedením generála Võ Nguyên Giápa, která postupně neutralizuje francouzskou vojenskou převahu. Zároveň upozorňuje na brutalitu konfliktu – vypalování vesnic, masakry civilistů, mučení i odvetné akce obou stran. Vedle bojů se film věnuje také situaci ve Francii. Ukazuje, že většina francouzské veřejnosti válku dlouho téměř nevnímala, protože v ní bojovali převážně profesionální vojáci a příslušníci koloniálních jednotek. Postupně však sílí kritika konfliktu, označovaného levicí za „špinavou válku“, a objevují se první významné protiválečné protesty. Závěrečná část první epizody zasazuje válku do širšího mezinárodního kontextu. Po vítězství komunistů v Číně v roce 1949 získává Viet Minh rozsáhlou vojenskou podporu Mao Ce-tungova režimu. Současně se Spojené státy začínají na konflikt dívat jako na součást boje proti šíření komunismu a poskytují Francii pomoc. Autor končí dramatickou porážkou francouzských jednotek na Koloniální silnici č. 4 u Cao Bằng v roce 1950, která otřese francouzskou veřejností a ukáže, že válka se mění v mnohem větší konflikt studené války.