Indočína: Zapomenutá válka (2/2)

Druhý díl dokumentu Indočína: Zapomenutá válka zachycuje závěrečnou fázi první indočínské války v letech 1950–1954, kdy se původně koloniální konflikt mezi Francií a vietnamským hnutím Viet Minh změnil v jednu z prvních zástupných válek studené války. Dokument sleduje, jak vítězství čínských komunistů umožnilo Ho Či Minovi získat rozsáhlou vojenskou podporu z Čínské lidové republiky a Sovětského svazu, zatímco Francie se stále více opírala o finanční a materiální pomoc Spojených států. Významnou část filmu tvoří působení francouzského vrchního velitele Jeana de Lattre de Tassigny, který po svém příjezdu do Indočíny reorganizoval francouzské síly, zastavil postup Viet Minhu a dosáhl několika významných vítězství. Dokument připomíná jeho nasazení napalmu proti vietnamským jednotkám, budování Vietnamské národní armády loajální císaři Bảo Đạiovi i jeho úspěšnou cestu do Spojených států, kde získal výrazně vyšší americkou finanční podporu pro pokračování války. Současně líčí jeho osobní tragédii po smrti syna Bernarda i jeho vlastní úmrtí na počátku roku 1952. Film se věnuje také proměně konfliktu uvnitř samotného Vietnamu. Ukazuje, jak se boj za nezávislost postupně změnil v občanskou válku mezi komunistickým Viet Minhem a protikomunistickými Vietnamci podporovanými Francií. Popisuje komunistické čistky, pozemkovou reformu, politické represe a násilí vůči skutečným i domnělým odpůrcům režimu na územích ovládaných Ho Či Minhem. Zároveň zachycuje rostoucí únavu francouzské veřejnosti z dlouhé a nákladné války i korupční aféry spojené s obchodováním s indočínskou měnou (piastrový skandál), které dále podkopávaly podporu konfliktu ve Francii. Vrcholem dokumentu je podrobné vylíčení bitvy u Dien Bien Phu. Sleduje rozhodnutí generála Henriho Navarra vybudovat silně opevněnou základnu hluboko na území ovládaném Viet Minhem, kterou chtěl přimět generála Võ Nguyên Giápa k rozhodující bitvě. Dokument ukazuje mimořádné logistické úsilí Viet Minhu při přesunu desetitisíců vojáků, děl a zásob džunglí, následné obklíčení francouzské posádky a systematické ničení jejích obranných postavení. Přibližuje dramatické podmínky obléhání, utrpení obránců, neúspěšné žádosti Francie o přímou americkou vojenskou intervenci i konečnou kapitulaci francouzských sil dne 7. května 1954, která znamenala rozhodující porážku francouzského koloniálního panství v Indočíně. Závěrečná část filmu popisuje Ženevskou konferenci roku 1954, na níž Francie po porážce u Dien Bien Phu přijala příměří a souhlasila s ukončením války. Dokument vysvětluje rozdělení Vietnamu podél 17. rovnoběžky na komunistický Severní Vietnam a prozápadní Jižní Vietnam, uznání nezávislosti Laosu a Kambodže i výměnu válečných zajatců. Připomíná také masový odchod téměř milionu obyvatel ze severu na jih, odchod francouzských jednotek a tragický osud Vietnamců, kteří bojovali po boku Francouzů a byli ponecháni napospas vítězům. Dokument uzavírá širším historickým pohledem na důsledky války. Konstatuje, že Francie přišla o své koloniální impérium v Indočíně, zatímco Vietnam sice získal nezávislost, ale zároveň se rozdělil a sever země ovládl komunistický režim. Film zdůrazňuje, že odchod Francouzů vytvořil prostor pro stále větší angažmá Spojených států, které nakonec vedlo k vypuknutí mnohem rozsáhlejší vietnamské války.