Drak (Válka růží #4) - Část první

První část knihy se soustředí na rozhodující obrat války růží, během něhož se anglický trůn během jediného roku znovu přesune z rukou Lancasterů k Yorkům. Hlavním tématem není samotný boj jednotlivých hrdinů, ale rychlé střídání politických aliancí, boj o legitimitu královské moci a vojenské tažení, které definitivně rozhodne o osudu jedné generace anglické šlechty. Autor popisuje, jak Richard Neville, hrabě z Warwicku, dokáže svrhnout Eduarda IV. a obnovit vládu Jindřicha VI., avšak zároveň ukazuje, proč byla tato lancasterská restaurace od počátku nestabilní. Velký prostor je věnován Eduardovu exilu v Burgundsku, jeho diplomatickému jednání se zahraničními spojenci a pečlivým přípravám na návrat do Anglie. Další část sleduje Eduardovo tažení po Anglii, během něhož se rozhoduje především o loajalitě nejvýznamnějších šlechtických rodů. Autor ukazuje, že ve válce růží byly politické kalkuly, přeběhlictví velmožů, propaganda a získávání podpory měst často stejně důležité jako samotné bitvy. Vrcholem první část jsou dvě klíčové bitvy – Barnet a Tewkesbury –, které představují rozhodující okamžiky celé války růží. Smrt Warwicka, porážka lancasterského vojska, zánik přímé dědické linie Lancasterů a následná smrt Jindřicha VI. definitivně ukončují jejich snahu o vládu. Závěr knihy ukazuje, že přestože se Eduard IV. stává neotřesitelným vládcem Anglie, dynastický konflikt tím úplně nekončí. V pozadí zůstává mladý Jindřich Tudor, jehož záchrana a odchod do exilu vytvářejí základ pro další fázi příběhu, která o několik let později vyústí v pád rodu Yorků a nástup tudorovské dynastie. Obsahy jednotlivých kapitol: Kapitola 1 Jasper Tudor se po návratu z francouzského exilu dostavuje na hrad Pembroke, aby získal zpět svého synovce Jindřicha Tudora. Současně oznamuje zásadní politický obrat: Richard Neville, hrabě z Warwicku, se vrátil do Anglie s vojskem a hodlá svrhnout Eduarda IV. a obnovit vládu rodu Lancasterů. Správce hradu Vilém Herbert odmítá Jindřicha vydat, ale mladý Jindřich Tudor tajnou cestou z hradu uprchne a připojí se ke strýci, čímž se zachraňuje muž, který se později stane anglickým králem Jindřichem VII. Kapitola 2 Po Warwickově úspěšném tažení je duševně nemocný král Jindřich VI. vyveden z londýnského Toweru a znovu představen obyvatelům jako vládnoucí panovník. Warwick si stále více uvědomuje, že skutečná moc spočívá v jeho rukou, zatímco Jindřich VI. je již jen symbolickou hlavou obnoveného lancasterského režimu. Kapitola zároveň ukazuje nejistotu nového uspořádání a naznačuje, že návrat Lancasterů stojí především na vojenské síle a autoritě Warwicka, nikoli na schopnostech samotného krále. Kapitola 3 Král Eduard IV., zaskočený Warwickovým vpádem a přechodem části šlechty na stranu Lancasterů, prchá s nepočetným doprovodem z Anglie do Burgundska. Jeho útěk znamená dočasný pád yorkistické vlády a přenechání moci lancasterské restauraci, která je však závislá především na vojenské síle Warwicka. Kapitola zdůrazňuje, jak rychle se během válek růží měnila loajalita šlechty a jak vratká byla královská moc bez podpory nejvýznamnějších magnátů. Kapitola 4 Na burgundském dvoře hledá Eduard IV. podporu u svého švagra Karla Smělého, vévody burgundského, který zpočátku váhá kvůli diplomatickým vztahům s Francií. Postupně se však ukazuje, že obnovení lancasterské vlády posiluje francouzský vliv, což vede Burgundsko k podpoře Eduardova návratu. Kapitola zachycuje mezinárodní rozměr války růží, kdy se anglický dynastický konflikt stává součástí soupeření mezi Francií a Burgundskem. Kapitola 5 Eduard IV. získává v Burgundsku finanční prostředky, lodě i žoldnéře a připravuje výpravu zpět do Anglie. Jeho plán spočívá v rychlém vylodění, získání podpory severoanglické šlechty a postupném rozšíření vojska dříve, než budou Lancasterové schopni soustředit své síly. Kapitola ukazuje, že rozhodující nebyla jen samotná vojenská síla, ale také diplomacie, finance a schopnost přesvědčit anglické velmože, aby znovu změnili stranu. Kapitola 6 Královna Alžběta Woodvillová po pádu yorkistické vlády prchá se svými dcerami do westminsterského opatství, kde využívá tradičního církevního práva azylu. V úkrytu porodí syna Eduarda, budoucího Eduarda V., čímž zajistí pokračování yorkistické dynastické linie i v době, kdy je její manžel v exilu. Kapitola ukazuje význam církevního azylu jako respektované středověké instituce i nejistotu postavení yorkského rodu po Warwickově převratu. Kapitola 7 Eduard IV. se po vylodění v severní Anglii prohlašuje nikoli za uchazeče o korunu, ale za vévodu z Yorku usilujícího pouze o navrácení svých dědičných držav. Tento promyšlený politický tah mu umožňuje získat podporu váhajících šlechticů, kteří by se zdráhali otevřeně vystoupit proti králi Jindřichovi VI. Kapitola zdůrazňuje, že během války růží byla propaganda a správné načasování často stejně důležité jako samotná vojenská síla. Kapitola 8 Jak Eduard IV. postupuje Anglií, postupně se k němu připojují další šlechtici i jejich ozbrojené družiny, zatímco Warwick zjišťuje, že jeho postavení není zdaleka tak pevné, jak očekával. Rozhodující význam má zejména přechod dosud nerozhodnutých velmožů na Eduardovu stranu, který mění poměr sil ještě před rozhodující bitvou. Kapitola věrně zachycuje charakter válek růží, v nichž loajalita předních rodů často rozhodovala více než počet vojáků na bojišti. Kapitola 9 Eduard IV. táhne se svým vojskem na jih a podaří se mu bez boje získat město York, jehož obyvatelé mu znovu přísahají věrnost. Úspěšný pochod bez větších střetů posiluje jeho prestiž a přesvědčuje další šlechtice, že yorkská věc má opět naději na vítězství. Kapitola ukazuje, že při Eduardově návratu hrála rozhodující roli nejen vojenská síla, ale i psychologický efekt jeho rychlého postupu a ochota měst přiklonit se k pravděpodobnému vítězi. Kapitola 10 Eduard IV. pokračuje v tažení na jih, zatímco Richard Neville, hrabě z Warwicku, soustřeďuje své síly kolem Londýna a připravuje rozhodující střet. Obě strany horečně shromažďují vojsko a snaží se získat podporu váhajících velmožů, kteří mohou převážit rovnováhu sil. Kapitola zachycuje bezprostřední přípravy na rozhodující kampaň roku 1471, která vyvrcholí bitvou u Barnetu a definitivně rozhodne o osudu Warwickovy lancasterské restaurace. Kapitola 11 Eduard IV. se se svým vojskem úspěšně vylodí na severovýchodním pobřeží Anglie a zahajuje tažení za znovuzískáním trůnu. Richard Neville, hrabě z Warwicku, si uvědomuje, že střet s Eduardem je nevyhnutelný, a opouští Londýn, aby proti němu vytáhl do pole. Kapitola zachycuje počátek rozhodující kampaně roku 1471, která měla definitivně rozhodnout o osudu lancasterské restaurace. Kapitola 12 Eduard IV. pokračuje severní Anglií a důsledně vystupuje pouze jako vévoda z Yorku usilující o navrácení svých dědičných práv, nikoli jako uchazeč o korunu. Díky této promyšlené strategii získává město York i podporu dalších šlechticů, kteří se dosud zdráhali postavit proti Jindřichovi VI. Kapitola ukazuje, že úspěch Eduardova návratu byl založen stejně na politickém kalkulu jako na vojenské síle. Kapitola 13 Eduardovo vojsko sílí každým dnem, zatímco Warwick zjišťuje, že jeho postavení není zdaleka tak pevné, jak očekával po obnovení vlády Lancasterů. Do rozhodování stále více zasahují přední angličtí magnáti, jejichž změna věrnosti může rozhodnout celou válku. Kapitola vytváří bezprostřední předehru k bitvě u Barnetu, v níž se střetnou dvě nejsilnější armády Anglie. Kapitola 14 Po návratu Eduarda IV. do Anglie vytahuje Richard Neville, hrabě z Warwicku, z Londýna, aby mu zabránil v postupu. Uvědomuje si, že střet je nevyhnutelný a že tentokrát půjde o rozhodnutí, kdo bude vládnout Anglii – yorkisté, nebo znovu dosazení Lancasterové. Kapitola zachycuje Warwickovy přípravy na tažení i jeho vědomí, že proti sobě znovu stojí mimořádně schopný vojevůdce Eduard IV. Kapitola 15 Eduard IV. pokračuje směrem k Londýnu a díky dalším přeběhlíkům i podpoře měst získává převahu, zatímco Warwickovi se nedaří jeho postup zastavit. Yorkisté vstupují do Londýna, znovu ovládají hlavní město a získávají do své moci i krále Jindřicha VI., který se opět stává pouhou politickou figurou. Kapitola ukazuje, jak rozhodující význam mělo ovládnutí Londýna pro legitimitu vlády během válek růží. Kapitola 16 Obě armády se střetávají v bitvě u Barnetu (14. dubna 1471), kterou výrazně ovlivňuje hustá ranní mlha. Zmatek na bojišti způsobí, že část lancasterských vojsk omylem napadne vlastní spojence, což vede k rozpadu Warwickovy armády; samotný Warwick při ústupu padne. Bitva u Barnetu představuje zásadní obrat války růží, protože smrt „Tvůrce králů“ Richarda Nevilla definitivně ničí možnost obnovit lancasterskou vládu jeho prostřednictvím. Kapitola 17 Po porážce u Barnetu se královna Markéta z Anjou odmítá vzdát a společně se synem Eduardem z Westminsteru ustupuje na západ s cílem spojit se s přívrženci ve Walesu. Lancasterské velení plánuje překročit řeku Severn a získat nové vojsko, které by umožnilo pokračovat ve válce proti Eduardu IV. Kapitola ukazuje, že navzdory smrti Warwicka ještě válka růží neskončila a Lancasterové stále věřili ve zvrat situace. Kapitola 18 Eduard IV. po vítězství u Barnetu nenechává protivníkům čas na odpočinek a okamžitě zahajuje pronásledování lancasterské armády. Jeho cílem je přinutit Markétu z Anjou k rozhodující bitvě dříve, než se spojí s velšskými posilami. Kapitola zdůrazňuje Eduardovu schopnost využít vítězství a rychlým manévrem zabránit protivníkovi obnovit síly. Kapitola 19 Lancasterská armáda zaujímá obranné postavení u Tewkesbury, kde vévoda ze Somersetu organizuje rozmístění vojsk a připravuje plán bitvy. Vrchní velitelé rozdělují armádu na tradiční tři šiky a princ Eduard z Lancasteru dostává čestné místo ve středu sestavy jako symbol legitimního následníka trůnu. Kapitola zachycuje přípravy na poslední velkou bitvu války růží mezi Yorky a Lancastery. Kapitola 20 Dne 4. května 1471 vypuká bitva u Tewkesbury, v níž Eduard IV. využívá lepší disciplínu svých vojsk i chyby lancasterského velení. Útok vévody ze Somersetu se rozpadá a yorkisté přecházejí do protiútoku, který rozhoduje průběh celé bitvy. Kapitola ukazuje, že Tewkesbury znamenalo definitivní vojenský kolaps rodu Lancasterů. Kapitola 21 Po porážce u Tewkesbury je zabit princ Eduard z Westminsteru, jediný legitimní syn Jindřicha VI. a Markéty z Anjou, čímž prakticky zaniká přímá dědická linie rodu Lancasterů. V bitvě nebo krátce po ní jsou popraveni i přední lancasterští velitelé, včetně Edmunda Beauforta, vévody ze Somersetu, a dalších významných šlechticů. Kapitola zachycuje definitivní rozbití vojenského i politického vedení Lancasterů a konec jejich schopnosti vést otevřenou občanskou válku. Kapitola 22 Po návratu Eduarda IV. do Londýna je uvězněný Jindřich VI. v Toweru zavražděn, čímž zaniká poslední skutečný lancasterský nárok na anglickou korunu. Přestože byla jeho smrt oficiálně vysvětlována přirozenými příčinami, již současníci ji připisovali příkazu Eduarda IV. nebo jeho nejbližších spolupracovníků. Kapitola uzavírá období lancasterské vlády a ukazuje, že po roce 1471 zůstává Eduard IV. bez významnějšího dynastického soupeře. Kapitola 23 Po vítězství Eduarda IV. nastává v Anglii období relativní stability a yorkská vláda upevňuje svou moc po celé zemi. Jedinou významnější nadějí zbývajících přívrženců Lancasterů se stává mladý Jindřich Tudor, který odchází do exilu v Bretani a zůstává posledním mužským představitelem lancasterského nároku na trůn. Kapitola uzavírá první fázi příběhu tím, že naznačuje budoucí pokračování války růží, která o čtrnáct let později vyvrcholí návratem Jindřicha Tudora, vítězstvím u Bosworthu (1485) a založením tudorovské dynastie.