Bitva u Tigranokerty (69 př. n. l.): Jak 10 000 Římanů rozdrtilo 60 000 Arménů

Autor popisuje bitvu u Tigranokerty v říjnu roku 69 př. n. l., klíčové střetnutí třetí mithridatické války mezi římskými silami vedenými Luciem Liciniem Lucullem a arménskou armádou krále Tigrana II. Velikého. Nejprve líčí dramatickou situaci: zhruba 10 000 římských legionářů a asi 1 000 jezdců stojí daleko od svých základen proti asi 60 000 Arménům, podporovaným těžkou jízdou katafraktů. Vysvětluje význam nově založené metropole Tigranokerty jako reprezentativního hlavního města arménské říše, do něhož Tigranés násilně přesídlil obyvatele z dobytých měst, aby demonstroval velikost své moci a schopnost soupeřit s Římem. V jádru text ukazuje, jak Lucullus využil terén a taktiku k vyrovnání obrovské početní nevýhody. Po porážce polní armády následuje pád samotné Tigranokerty a článek dále sleduje pokračování války: Lucullus postupuje až k Artaxatě a znovu poráží Tigrana a Mithridata, ale jeho politická pozice v Římě slábne, vojsko je vyčerpané a odmítá táhnout dál. Roku 66 př. n. l. je nahrazen Pompeiem Magnem, který konflikt dovádí do konce. Autor uzavírá, že bitva u Tigranokerty není jen ukázkou římské vojenské převahy nad početně silnějším protivníkem, ale i příkladem omezenosti čistě vojenského vítězství: Lucullus sklízel slávu na bojišti, zatímco politické zisky připadly jiným. Bitva zároveň symbolicky změnila rovnováhu sil na východě Středomoří a varovala před pýchou a podceněním protivníka.