Tajné akce StB - 31/40 Akce Generál

Dokumentární film se věnuje sledování, zatčení, politickému procesu a popravě československého generála Heliodora Píky, jedné z prvních významných obětí komunistických politických procesů. Dokument představuje Heliodora Píku jako mimořádně respektovaného československého důstojníka, legionáře z první světové války, diplomata a zpravodajce, který za druhé světové války působil mimo jiné jako československý vojenský představitel v Sovětském svazu. Od roku 1941 vedl československou vojenskou misi v SSSR a podílel se na vytváření podmínek pro vznik československých vojenských jednotek na sovětském území, přičemž zastupoval československou exilovou vládu v Londýně. Jeho loajalita k Československu, demokratickému zřízení a prezidentu Edvardu Benešovi jej přiváděla do konfliktu s československými komunisty a jejich představami o poválečném uspořádání armády. Rozpory mezi Píkou a komunistickými představiteli se objevovaly už během války; v interní komunistické korespondenci byl již roku 1942 označován za zrádce. Po návratu do Československa v roce 1945 se dostal pod dohled komunisty ovládaného Obranného zpravodajství (OBZ), které sledovalo také další důstojníky předmnichovské československé armády. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se jeho situace dramaticky zhoršila; přestože měl možnost uvažovat o odchodu do zahraničí, rozhodl se zůstat v Československu, protože věřil, že případná obvinění dokáže před domácím soudem vyvrátit. Píka byl následně zatčen a proti němu byl připraven politický proces, na němž se podle dokumentu zásadně podíleli zejména Bedřich Reicin, Karel Vaš a Jaroslav Procházka. Protože vyšetřovatelé neměli skutečné důkazy o Píkově vině, byla obvinění podle dokumentu vykonstruována, vznikaly falzifikované důkazy a některá svědectví byla získávána nátlakem, týráním či mučením. Generál byl roku 1949 odsouzen k smrti a popraven; dokument jeho proces označuje za jednu z prvních velkých justičních vražd komunistického režimu a za předstupeň rozsáhlejší vlny politických procesů 50. let. Film zároveň upozorňuje na ironický osud některých organizátorů represí: Bedřich Reicin byl později sám odsouzen v procesu s Rudolfem Slánským a popraven, zatímco Karel Vaš byl po pádu komunismu souzen za svůj podíl na Píkově případu, avšak podle dokumentu nakonec potrestán nebyl.