Tajné akce StB - 33/40 Akce Jazz

Dokumentární film Tajné akce StB – 33/40: Akce Jazz využívá především historicko-investigativní dokumentární formu. Výklad je založen na kombinaci dobových archivních materiálů a dokumentů StB, fotografií či záznamů, komentáře a zejména výpovědí pamětníků a přímých účastníků událostí. Výraznou součástí filmu je retrospektivní svědectví členů Jazzové sekce, které ukazuje nejen samotnou represi, ale také každodenní mechanismy nátlaku komunistického státu. Chronologická linie sleduje vývoj od založení Jazzové sekce roku 1971 přes postupné zostřování konfliktu se státní mocí až k procesu v roce 1987 a krátkému dovětku po listopadu 1989. Dokument se zabývá především Jazzovou sekcí Svazu hudebníků ČSSR, založenou roku 1971, a její proměnou z organizace zaměřené na jazz v širokou platformu nezávislé a alternativní kultury. Zasazuje její činnost do prostředí normalizačního Československa, zejména do státního potlačování nekonformní kultury, rockové hudby, dlouhovlasé mládeže a dalších projevů, které režim považoval za ideologicky problematické. Důležitým tématem je snaha Jazzové sekce působit legálně a maximálně využívat možností tehdejších zákonů, čímž se odlišovala například od otevřeněji opozičního či undergroundového prostředí. Film ukazuje širší represi alternativní hudební scény v 70. letech, včetně policejních zásahů proti koncertům a festivalům a procesu s hudebníky spojenými s The Plastic People of the Universe a DG 307. Sleduje postupné zostřování vztahu mezi Jazzovou sekcí a státními institucemi: problémy s povolováním koncertů a plakátů přerůstaly ve sledování StB, výslechy, odposlechy a pokusy získávat spolupracovníky uvnitř organizace. Významnou část tvoří kulturní aktivity sekce, která postupně překročila oblast jazzu a začala pořádat další koncerty a především vydávat knihy a další publikace, čímž vytvářela alternativní informační a kulturní prostor. Jako jeden z konkrétních konfliktů dokument rozebírá vydání Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, po němž se státní orgány snažily zjistit, kde byla kniha vytištěna, a hledaly právní prostředky k postihu vedení sekce. Vyvrcholením represe bylo zatčení představitelů Jazzové sekce v roce 1986, domovní prohlídky a vazba; film zároveň připomíná protesty Charty 77, rodin zatčených i zahraničních organizací a známých kulturních osobností. Ústřední historickou událostí závěrečné části je soudní proces v březnu 1987. Režim použil především obvinění hospodářského charakteru a údajné nedovolené podnikání, přestože podle samotného rozsudku se představitelé sekce osobně neobohacovali a prostředky používali pro její kulturní činnost. Dokument nakonec otevírá i problém infiltrace Jazzové sekce spolupracovníky StB, která vyšla plněji najevo až po pádu režimu, a uzavírá příběh porevoluční rehabilitací sekce a vznikem nástupnických organizací Artforum a Unijazz. Jádrem dokumentu tedy není historie jazzu jako hudebního žánru, ale případová studie vztahu nezávislé kultury a komunistické státní moci. Na příběhu Jazzové sekce film ukazuje, jak se původně legální kulturní organizace mohla postupně stát pro normalizační režim politickým problémem a jak proti ní byly kombinovány administrativní překážky, policejní dohled, infiltrace, trestní stíhání a soudní represe. Současně je to dokument o hranici mezi kulturní nezávislostí, undergroundem a politickým disentem v Československu 70. a 80. let.