Sexuální otrokyně v lágrech: Byly odměnou pro vězně i vojáky, za otěhotnění je poslali do plynu

Jde o popularizačně-historický článek s výrazně publicistickým až reportážním stylem. Text kombinuje výklad fungování nacistického systému s konkrétními příklady z koncentračních táborů, dobovými citacemi, svědectvími vězeňkyň a odkazy na historický výzkum. Chronologicko-tematicky postupuje od vzniku táborových nevěstinců přes jejich fungování až k poválečnému osudu obětí. Článek se zabývá organizovaným sexuálním vykořisťováním žen nacistickým režimem za druhé světové války, především systémem nevěstinců v koncentračních táborech a na okupovaných územích. Popisuje rozhodnutí Heinricha Himmlera z roku 1941 vytvořit táborové nevěstince (Sonderbauten) a jejich fungování například v Mauthausenu, Sachsenhausenu, Buchenwaldu, Dachau, Osvětimi či Flossenbürgu, přičemž významným zdrojem vybíraných žen byl Ravensbrück. Pozornost věnuje výběru vězeňkyň, jejich označování jako „Bordellfrau“, každodenním podmínkám a sexuálnímu násilí, stejně jako nuceným sterilizacím, potratům a zacházení s těhotnými ženami. Rozebírá také tzv. prémiový systém, v němž měly návštěvy nevěstinců sloužit jako odměna vybraným vězňům a současně jako prostředek kontroly a rozdělování táborové společnosti. Dalším tématem je síť vojenských nevěstinců Wehrmachtu na okupovaných územích, rozdělených podle hodnosti vojáků, a širší rozsah sexuálního vykořisťování žen mimo samotné koncentrační tábory. Závěr článku se soustředí na poválečnou stigmatizaci obětí, které byly často považovány za spolupracovnice nacistů, nedostávaly odškodnění a o svých zkušenostech většinou mlčely; historický výzkum tohoto tématu se výrazněji rozvinul až v 90. letech 20. století.