Zlatá dvacátá (1920-1929): 7/10 Kultura a moderna

Publicisticko-dokumentární cyklus se s odstupem celého století vrací k období let 1920–1929 a zkoumá, zda si československá 20. léta skutečně zaslouží označení „zlatá“, nebo zda je tento přívlastek spíše mýtem. Představuje tehdejší společenskou realitu a konfrontuje zažitý obraz prosperující a moderní první republiky s problémy, nejistotami a krizemi, které její začátky provázely. Sedmý díl se věnuje proměnám kultury, architektury a výtvarného umění v Československu během dvacátých let. Sleduje nástup moderních architektonických směrů, včetně tzv. „parníkové architektury“, kterou představuje na stavbách v Liberci a Jablonci nad Nisou. Na příkladu Háskovy a Strossovy vily zachycuje proměnu interiérů od secese k modernějšímu a dynamičtějšímu pojetí prostoru. Významná část se zabývá také tvorbou a osudy německých malířů z českých zemí Williho Nowaka a Ernesta Neuschula. Přibližuje jejich působení v meziválečném období a postavení v tehdejší umělecké scéně. Zvláštní pozornost dále směřuje k pomníkům padlým z první světové války v severních Čechách, připomínajícím oběti z místních obcí včetně německého obyvatelstva. Po druhé světové válce a odsunu Němců však mnohé z nich osiřely nebo zcela zanikly.