Zlatá dvacátá (1920-1929): 8/10 Podkarpatská Rus

Publicisticko-dokumentární cyklus se s odstupem celého století vrací k období let 1920–1929 a zkoumá, zda si československá 20. léta skutečně zaslouží označení „zlatá“, nebo zda je tento přívlastek spíše mýtem. Představuje tehdejší společenskou realitu a konfrontuje zažitý obraz prosperující a moderní první republiky s problémy, nejistotami a krizemi, které její začátky provázely. Osmý díl se věnuje začlenění Podkarpatské Rusi do nově vzniklého Československa po první světové válce. Popisuje okolnosti, za nichž se Rusíni rozhodli spojit svou budoucnost s Československem. Sleduje historii regionu až do jeho postoupení Sovětskému svazu v roce 1945. Významná část přibližuje proměnu Podkarpatské Rusi za první republiky a stopy, které zde československé působení zanechalo. Zmiňuje budování infrastruktury a veřejných staveb, od nemocnic a úřadů až po banky, obytné domy a mosty, které měly přispět k modernizaci regionu. Poukazuje na dodnes patrné československé dědictví, které se promítlo nejen do podoby místních měst, ale také do jazyka a každodenního života. Pozornost zaměřuje také na Nikolu Šuhaje, rodáka z Koločavy, jehož skutečný příběh se postupně proměnil v legendu o karpatském loupežníkovi. Díl připomíná jeho životní osudy a konfrontuje historickou skutečnost s obrazem, který kolem něj vznikl.