Legendární počátky Polska - Piast, Popiel, Lech, Čech a Rus, Krak a Wanda - Dějiny Polska, epizoda 1

Jedná se o popularizačně-historický podcast s výkladovým a analytickým charakterem. Autor nevytváří chronologické vyprávění o nejstarších polských dějinách, ale porovnává středověké kronikářské tradice a zakladatelské mýty, vysvětluje jejich původ, rozdíly a politické či ideologické funkce. Pracuje s citacemi z kronik, následným komentářem a místy také s moderními historickými a archeologickými interpretacemi. Dokument se zabývá především tím, jak si středověcí polští kronikáři představovali počátky Polska před vládou Měška I. a jak postupně vznikala polská tradice o legendárních předcích a zakladatelích státu. Porovnává pět hlavních kronikářských tradic – Galla Anonyma, Wincentyho Kadłubka, Kroniku Dzierzwy, Velkopolskou kroniku a Jana Długosze – a ukazuje, že jejich vyprávění nevznikala současně ani se stejným účelem. U Galla Anonyma rozebírá především pověst o Popielovi, Piastovi, Siemowitovi, Lestkovi a Siemomysłovi a otázku, zda se za legendou o nástupu Piastovců nemůže skrývat historická vzpomínka na skutečnou změnu vládnoucí dynastie. Autor zde upozorňuje na problém ústní tradice a na možnost konfrontovat kronikářské vyprávění s archeologickým vývojem Velkopolska v 9. a 10. století. Výrazně odlišně je představena kronika Wincentyho Kadłubka, jejíž příběhy o Krakovi, Wandě, wawelském drakovi, Lešcích, Alexandru Velikém či Juliu Caesarovi dokument interpretuje nikoli jako skutečné dějiny, ale především jako filozofický a politický mýtus o svobodě a nezávislosti Polska. Vysvětluje také původ označení Lechité a Lechia a kritizuje moderní pseudohistorické představy o údajné starověké „Lechitské říši“. Dalším tématem je proměna představ o kolébce polského státu: zatímco Gall Anonym klade důraz na Hnězdno a Velkopolsko, Kadłubek zvýrazňuje Krakov, což dokument spojuje také s politickou rivalitou velkopolského a malopolského prostředí. Kronika Dzierzwy pak zasazuje původ Poláků do biblické a antické genealogie od Noema a Jáfeta přes Tróju a Řím až k Vandalovi a vytváří představu o Polsku jako původní slovanské vlasti. Velkopolská kronika přináší známou tradici o Lechovi, Čechovi a Rusovi, příchodu Slovanů z Panonie a založení Hnězdna Lechem; dokument tuto tradici staví do kontrastu s představou domácího, autochtonního původu Slovanů. U Jana Długosze následně sleduje syntézu starších tradic – Lecha, Kraka, Wandy, Popiela a Piasta – doplněnou o motivy Vandalů a Sarmatů a o pokusy propojit legendární příběhy se skutečnými událostmi evropských dějin. Zvláštní pozornost věnuje dokument také tomu, jak se legendy dále měnily podle potřeb jednotlivých období; příkladem je příběh Wandy, který byl v 19. století v podmínkách rozděleného Polska přetvořen do výrazně vlastenecké a protiněmecké podoby známé jako „Wanda, co Němce nechtěla“. Celkově tedy podcast není ani tak dějinami legendárních polských vládců, jako spíše dějinami představ o vzniku Polska a ukázkou toho, jak kronikáři od 12. do 15. století vytvářeli a přetvářeli národní zakladatelské mýty podle politických, kulturních a ideologických potřeb své doby.