Černá kočka z Prahy. Kraloval na MS, pak gólmana dostihla chilská kletba

Dokument má formu historického sportovního publicistického článku s výraznými prvky biografického portrétu. Je součástí seriálu Seznam Zpráv Když jsme byli světoví, který mapuje významné kapitoly československé a české účasti na fotbalových mistrovstvích světa. Autor Zdeněk Pavlis kombinuje životopisné vyprávění, sportovní historii, dobové citace, vzpomínky pamětníků a dramatizované dialogy. Ústřední postavou je československý reprezentační brankář Vilém Schrojf (1931–2007) a hlavním historickým bodem jeho kariéry mistrovství světa ve fotbale 1962 v Chile. Článek sleduje životní a sportovní dráhu Viléma Schrojfa od jeho fotbalových začátků v pražské Admiře přes vojenské kluby až k postavení jednoho z nejvýraznějších československých brankářů. Významným tématem je propojení vrcholového sportu s československou armádou v 50. letech, kdy vznikaly vojenské sportovní celky a Schrojf se během základní služby dostal do Křídel vlasti Olomouc. Text ukazuje také specifické poměry československého sportu raného komunistického období, včetně vojenského drilu, politického jazyka a vlivu ministra obrany Alexeje Čepičky. Podstatná část se věnuje Schrojfovu přestupu do Slovanu Bratislava, jeho neobvyklému brankářskému stylu, mimořádné mrštnosti a postupnému prosazení v československé reprezentaci. Hlavním tématem článku je mistrovství světa 1962 v Chile, kde Schrojf exceloval zejména proti Španělsku, Brazílii a ve čtvrtfinále proti Maďarsku a byl následně vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Článek podrobně zachycuje cestu Československa do finále přes Maďarsko a Jugoslávii a Schrojfův zásadní podíl na tomto historickém úspěchu. Vrcholem a zároveň zlomem příběhu je finále Československo–Brazílie 17. června 1962 v Santiagu, v němž se Schrojf dopustil chyb při gólech Amarilda a Vavá a Československo prohrálo 1:3. Autor používá motiv „chilské kletby“ jako vypravěčský rámec pro následný ústup Schrojfa z vrcholu, nikoli jako skutečnou historickou událost. Text se věnuje také návratu stříbrného mužstva do Československa, dobovým oslavám a Schrojfovu obtížnému vyrovnávání se s finálovým neúspěchem. Závěr sleduje postupné zhoršování jeho výkonů a kvalifikaci na MS 1966, v níž jeho chyby proti Portugalsku a Rumunsku symbolicky uzavírají reprezentační kariéru brankáře, který jen několik let předtím patřil k hlavním postavám československého stříbra z Chile.