Toulky českou minulostí - 614. schůzka: Custodia honesta

Jedná se o historický rozhlasový pořad populárně-naučného charakteru, který kombinuje chronologický historický výklad s příběhy konkrétních osobností a citacemi z dobových pramenů. Epizoda využívá Špilberk jako ústřední téma, na jehož dějinách vysvětluje fungování specifického typu pevnostního vězení označovaného jako custodia honesta – „čestné vězení“. 614. schůzka pořadu Toulky českou minulostí navzuje na předchozí díl a věnuje se především dějinám špilberského pevnostního žaláře v 17. a 18. století a jeho úloze v habsburské monarchii. V úvodu zasazuje Špilberk do širšího vývoje od středověkého královského hradu přes významnou vojenskou pevnost až po místo internace politických, šlechtických a vojenských vězňů. Hlavním tématem je instituce custodia honesta, tedy zvláštní forma „čestného“ vězení určená zejména pro šlechtice, důstojníky a osoby odsouzené za politické či vojenské delikty, která na rozdíl od běžného žaláře neměla znamenat ztrátu cti odsouzeného. Pořad zároveň ukazuje výrazné rozdíly mezi postavením těchto prominentních vězňů a běžných či hrdelních zločinců, kteří byli na Špilberku nasazováni na těžké fyzické práce. Významná část je věnována represím po porážce českého stavovského povstání, zejména procesu s moravskou šlechtou roku 1622 a uvěznění šestnácti jejích představitelů na Špilberku. Na dalších osudech vězňů pořad sleduje, jak se do dějin Špilberku promítala třicetiletá válka, Valdštejnova aféra a následné evropské mocenské konflikty. Příběh saského polního maršála Hanse Adama von Schöninga přibližuje politické intriky a soupeření habsburské monarchie, Saska a Francie na konci 17. století i způsob zacházení s mimořádně významnými vězni. Dalším tématem jsou války habsburské monarchie s Osmanskou říší, které se odrážejí v osudech vojevůdců Jiřího Oliviera Wallise a Clauda Alexandra de Bonnevala. Wallisův případ ukazuje, že Špilberk mohl sloužit i k internaci vysoce postaveného důstojníka potrestaného za politicky citlivé rozhodnutí, přičemž jeho společenské postavení bylo během věznění nadále respektováno. Zvláštní pozornost je věnována Bonnevalovi, jeho konfliktu s habsburskou mocí, pobytu na Špilberku a následnému útěku do Osmanské říše. Po konverzi k islámu jako Ahmed paša pomáhal modernizovat osmanské vojsko podle evropského vzoru a stal se významnou osobností osmanských vojenských dějin. Celkově tedy epizoda využívá historii špilberského vězení jako prostředek k představení politické justice, vojenských konfliktů, šlechtické kultury a mocenských poměrů habsburské monarchie v 17. a první polovině 18. století.