Portréty - Redaktor Milan Weiner. Muž, který se poučil ze svého komunismu (3/5)

Historický rozhlasový podcast – biografický portrét s prvky odborné diskuse a archivního dokumentu. Epizoda pořadu Portréty Českého rozhlasu Plus má podobu moderovaného rozhovoru věnovaného životu a působení novináře Milana Weinera. Kombinuje historický výklad, komentáře publicistů, vzpomínky pamětníků a autentické archivní nahrávky. Významnou součástí jsou ukázky Weinerových novinářských textů a rozhlasových vystoupení, které dokládají proměnu jeho politických názorů i československé žurnalistiky. Dokument se zabývá životem a novinářskou kariérou Milana Weinera (1924–1969), jedné z klíčových osobností Československého rozhlasu v období pražského jara. Přibližuje pronásledování československých Židů za druhé světové války, Weinerovo věznění v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu i jeho zkušenost s transporty smrti. Rozebírá poválečný příklon části přeživších holokaustu ke komunismu a Weinerovo zapojení do komunistického novinářského prostředí po únoru 1948. Věnuje se také vzniku Čínské lidové republiky, kultu Mao Ce-tunga a propagandistickému obrazu komunistické Číny, který Weiner jako zahraniční zpravodaj Rudého práva a ČTK pomáhal vytvářet. Dalším tématem jsou politické procesy a antisemitské čistky v Československu počátku 50. let, zejména důsledky procesu s Rudolfem Slánským pro Weinerovu profesní kariéru. Významná část pořadu sleduje postupné uvolňování politických poměrů v 60. letech a proměnu Československého rozhlasu v důležitý prostor pro nezávislejší zpravodajství. Dokument vysvětluje Weinerův podíl na modernizaci zahraniční redakce, využívání západních informačních agentur a překonávání komunistické cenzury. Podrobně se zabývá pražským jarem roku 1968, demokratizačními požadavky, kritikou stranického aparátu a úlohou sdělovacích prostředků při oslabování autoritářského režimu. Prostřednictvím archivních nahrávek ukazuje Weinerův postupný odklon od komunistických ideálů a jeho přesvědčení o potřebě skutečné demokracie a politické odpovědnosti. Závěr připomíná nástup normalizace po srpnové okupaci Československa, následné čistky mezi reformně orientovanými novináři a perzekuci Weinerovy rodiny po jeho smrti v únoru 1969.