Jak to bylo doopravdy - Revoluční gardy měly obnovit bezpečnost. Místo toho rabovaly a vraždily, připomíná badatel Padevět

Podcast formou rozhovoru mezi Ivanou Chmel Denčevovou a badatelem Jiřím Padevětem s doplňujícími materiály. Tématem dílu se staly revoluční gardy (RG). Ozbrojené jednotky se skládaly z bojovníku pražského povstání a protinacistických odbojářů, zároveň se v nich však objevovali i lidé s pohnutou kriminální minulostí. Úkolem RG bylo napomáhat k obnově bezpečí na území bývalých Sudet, a to bezprostředně po válce. Namísto toho ale docházelo k anarchii, násilí i rabování. Pro československé občany byli tehdy Němci prezentováni jako nepřátelé. Panovala snaha je všemožně diskreditovat, čemuž nepomohlo ani vyjádření tehdejšího prezidenta E. Beneše vyzývajícího k odgermanizaci a likvidaci. Jelikož se jednalo o obrovské množství lidí, jejich vyhnání představovalo logistický problém. Řádně organizovaný odsun Němců měla zajistit až Postupimská dohoda. Díky širokému poli působnosti se RG schylovaly k vyčišťovacím operacím, které obnášely vraždění, zřizování koncentračních táborů, znásilňování, rabování, mučení či veřejné týrání. Jednotky gard se odmítaly podřídit vedení, nikdo neměl kontrolu nad přijímanými členy. Někteří se vydávali pod falešnými hodnostmi. Panoval velký chaos a docházelo k organizovanému státnímu bezpráví. Nejostřejší střety probíhaly například v Liberci nebo na Duchcovsku. Nakonec byly RG pro svou nefunkčnost dvakrát rozpuštěny ministerstvem a členové potrestáni, mnozí z nich však naprosto nepřiměřeně. Podle badatele Padevěta tehdejší většinová společnost takové chování schvalovala, z důvodu veřejného negativního přesvědčení o německém obyvatelstvu.)