Jak to bylo doopravdy - Procesy proti undergroundu se netýkaly jen „Plastiků“. Režim potřeboval nepřítele, tvrdí historik

Podcast formou rozhovoru mezi Ivanou Chmel Denčevovou a historikem Michalem Stehlíkem s doplňujícími materiály. Tématem dílu byly procesy proti undergroundu. Jinými slovy se jednalo o neoficiální kulturu obsahující režimem nepovolené. Ten se snažil o omezení undergroundového vlivu. Nahrávka se zabývá především procesem se skupinou The Plastic People. Tento, nejen hudební, směr se stal populárním mezi tehdejší mládeží. Taktéž atraktivním bylo v té době hnutí hippies, jehož „ideovým vůdcem“ byl Ivan Jirous, člen The Plastic People. Mezi další hudební skupiny undergroundu patřila například DG 307. Zásahy proti klíčovým osobnostem undergroundu probíhaly za dob normalizace v 70. letech, tito lidé byli zatýkáni a kritizováni dobovým tiskem. Jelikož režim uzavřel pakt o lidských právech, nemohl zatčené prezentovat jako politické věžně, a tak se je snažil vykreslit jako chuligány a antisocialistické živly. Zároveň však nechtěl veřejně trestat dělníky, a proto pro odsouzení cíleně vybíral zatčené z intelektuálních vrstev. Podcast rozebírá mezinárodní měřítko procesů, a vysvětluje proč byly příslušníkům undergroundu ukládány jiné tresty v Plzni na rozdíl od Prahy. Následkem těchto procesů byl vznik Charty 77 a sjednocení opozice, k čemuž si podle historika paradoxně režim dopomohl sám. Opoziční strany se totiž shodly na svobodné kultuře. Podle historika se procesy nevedly pouze proti The Plastic People ale celé generaci, která chtěla žít svou kulturu.)