Portréty - Kocovina z politických vášní bývá zlá, napsal Jaroslav Jírů

Podcast formou rozhovoru mezi moderátorem Davidem Hertlem a historičkou Petrou Loučovou s doplňujícími materiály. Tématem medailonku je rozhlasový redaktor Jaroslav Jírů. Rozhlasu a herectví se věnoval již ve svém brzkém dětství. Celý život se potýkal s antisemitismem a následně se začal přiklánět ke komunismu. V 60. letech nastoupil do Rudého práva. V jeho životě ho ovlivnila například J. Šiklová, která se ho pokoušela dostat do KSČ, kam o dva roky později vstoupil. Snažil se o reformaci „jádra učení“, protože si uvědomoval, že režim není dokonalý. Jakožto absolvent historie měl o dějinách povědomí, nicméně věřil, že strana disponuje lidmi, kteří chtějí zlepšit společnost. Mezi jeho vášně a životní spojky patřila Francie, v níž jakožto novinář působil. Po návratu do Československa nastoupil v roce 1967 do zahraniční rubriky rozhlasu a v roce 1968 se podílel na improvizovaném rozhlasovém vysílání, což mělo za následek vyloučení z komunistické strany. Po opuštění rozhlasu se stává korektorem tiskárny Mír, propojuje se s disentem a podepisuje Chartu 77. Byl také u zrodu samizdatových Lidových novin a u začátku jejich oficiální distribuce v ČSR. Byl držitelem ceny F. Peroutky.)