Toulky českou minulostí - 210. schůzka: Cesta z hory Tábor na horu Vítkov

Díl se věnuje období mezi bitvou u Sudoměře a první křížovou výpravou proti husitům. Tedy Žižkově přibytí do táborské obce, její organizaci a bojovým činnostem - např. dobytí Mladé Vožice a zároveň pozicí Zikmunda Lucemburského a protihusitskou reakcí - chystání křížové výpravy. Zároveň se autor podrobněji zabývá událostmi ve Vratislavi, která hrála v období husitských válek důležitou roli, zejména kvůli svému politickému a náboženskému kontextu. V této souvislosti je důležité zmínit několik zásadních událostí: Odsouzení Jana Krásy. V březnu 1420 byl ve Vratislavi odsouzen Jan Krása k potupné smrti za to, že nechtěl schválit rozhodnutí koncilu v Kostnici, které odsoudilo mistry Jana Husa a Jeronýma z Prahy. Toto odsouzení, provázené značnou nemorálností, nebylo pouze osobním tragédií, ale vyvolalo ostrou reakci v Praze. Papežský nuncius Fernando vyhlásil ve Vratislavi křížovou výpravu proti Českému království. Tato výprava měla za cíl potlačit husitské hnutí a podpořit uherského krále Zikmunda, který se snažil potlačit jakýkoliv odpor proti jeho vládě a katolické autoritě. Tato akce byla přímo spojena s odsouzením Krásy a měla za následek další dramatizaci situace v Čechách 19. Zikmund v tomto období jednal ve Vratislavi na sněmu, přičemž v březnu 1420 vyhlásil přísná opatření proti českým městům a jednotlivcům, kteří se postavili na odpor jeho vládě. V rámci těchto opatření byly vykonány hromadné popravy, což dále posílilo nálady odporu mezi českým obyvatelstvem. Reakce pražských měšťanů byla jednoznačná. Zprávy o popravě a potupě Jana Krásy a vyhlášení křížové výpravy vedly pražské radní a církevní představitele k aktivnějšímu jednání. Města zorganizovala obranu a vyslaly manifesty vyzývající k odporu proti Zikmundově vládě. Tato mobilizace byla výsledkem frustrace a strachu z konzervativních královských sil.)