Dvě století střední Evropy, IV: Revoluce 1848-1849 - Revoluce ve střední Evropě - Čechy a Morava

V českých zemích obživlo národní cítění. ovšem hned se objevilo několik problémů. V Čechách se neangažovala téměř vůbec šlechta, což výrazně odlišuje dění zde a v Polsku či Uhrách. Dále se Poláci i Maďaři cítili dostatečně silní na to, aby měli právo na národní stát, což nebyl případ Čechů, kteří se stále považovali za ne tak vlivný národ. Rozkol byl i v rámci zemí samotných. Moravané trvali na své vlastní samostatnosti. Moravský patriotismus tak házel vidle do snah českého národního hnutí. Další problém představovali čeští Němci, jež také nesouhlasili s českým hnutím. Ovšem i přesto vzestup českého národního hnutí nedošlo daleko a Moravy i Slezska se příliš nedotklo. Byl tady tedy dvojí nesouhlas - moravský stavovský a německý národní. Proto když Češi žádali Vídeň o vlastní státoprávní požadavky, nedělalo problém Rakušanům tento návrh odmítnout. Dalším problémem bylo, že Češi byli již součástí Německého spolku na rozdíl od Poláků či Maďarů. Do toho působil frankfurtský sněm. Ten vypsal volby, ale stejně tak vypsal volby i český zemský sněm. V Praze se nevědomky vytvořila vlastní vláda. Dále byl svolán Slovanský sjezd.Tím se rozmělnil austroslavický koncept. V zahraničí byl tento sjezd považován za protiněmeckou akci vytvořenou Ruskem. Poté v Praze vybouchli lidové bouře, jež byly potlačeny Windischgrätzem. Slovanský sjezd byl rozehnán a požadavky na pražskou vládu zamítnuty. Jelikož represálie byly mírnější než bylo očekáváno, tak se politický život upnul k loajalitě vůči koruně, čímž podkopl nohy vídeňské revoluci, když dvůr utekl do Kroměříže a Olomouce. Začala se řešit nová ústava v Kroměříži, ovšem stále zde hrálo roli, jakým způsobem bude vyřešena organizace monarchie. Dva hlavní proudy byly: národnostní nebo tradiční historicko-právní. Ovšem vypracovaná ústava nakonec nevyšla v platnost.)