Modrá krev III. - 2/10 Bořek-Dohalští z Dohalic

Historie šlechtických rodů je významnou součástí dějin naší země. V dokumentárním seriálu se spolu s průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, vydáme stopách českých aristokratů, jejich životních příběhů a sídel. Druhý díl třetí série se zaměřuje na rod Dohalských. Viz.: Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně. Tuto moudrou myšlenku předků si z generace na generaci předávají členové starobylého rodu bezmála sedm století... První doložené zmínky o hraběcím rodu Bořek-Dohalských se objevují ve 14. století. Původním sídlem byla tvrz Dohalice u Hradce Králové. Křestní jméno Bořek, v rodu často užívané, se časem změnilo v příjmení. V dnešní době žijí u nás potomci větve Zikmundovy. Roku 1764 byli nejprve povýšeni do stavu svobodných pánů a po sedmi letech do stavu hraběcího. Na rozdíl od jiných však neshromáždili mnoho hradů, zámků ani paláců. Bořek-Dohalští se vyznačovali silným vlasteneckým cítěním a za své hrdinské činy tvrdě pykali. Mimo jiné i o tom si bude František Kinský povídat s pokračovateli rodu. Jednoho z předků třeba týrali i v pověstném domečku na Loretánském náměstí. Měl za sebou těžký úraz, kdy mu havířský vozík najel na patu a přetnul Achillovu šlachu. „Otec si nikdy nestěžoval na to, co prožil ve vězení”, vzpomínal jeho syn Antonín. “Smál se absurdním situacím, jako když s Achillovou šlachou ležel v příbramské nemocnici na operačním sále, a i tam ho hlídali čtyři vydezinfikovaní bachaři, aby snad neutekl.” František Kinský ale navštíví i představitele mladší generace. Antonín hrabě Bořek-Dohalský je i foukající sklář, který kočuje s pojízdnou sklárnou nejen po všech koutech naší země, ale i v zahraničí. Úspěch je veliký. (Česká televize))