Modrá krev III. - 10/10 Habsburkové

Historie šlechtických rodů je významnou součástí dějin naší země. V dokumentárním seriálu se spolu s průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, vydáme stopách českých aristokratů, jejich životních příběhů a sídel. Sedmý díl třetí série se zaměřuje na rod Habsburků. Viz.: V minulém století se v českém myšlení zafixovala představa panovnické dynastie jako úhlavních nepřátel českého národa. Dnes si můžeme upřímně přiznat, že do naší země přinesli i mnoho dobrého... Finále třetí řady dokumentární série Modrá krev nabídne setkání s rodem panovnickým, pro který se termín aristokracie neužívá. Ani to nejsou tak úplně Češi. Jenže seděli tady u nás na trůně téměř čtyři století. A modrou krev teda určitě mají. Rod Habsburků fakticky vzato již neexistuje. Vymřel po meči roku 1740, když císař Karel VI. odešel na onen svět nezanechav po sobě jediného mužského potomka. Avšak byla tu šikovná dcera Marie Terezie, které pragmatická sankce umožnila vládnout. Se svým manželem Štěpánem Lotrinským položili základy dynastie habsbursko-lotrinské. A položili je hned šestnáctkrát! Habsburkové pocházejí z území dnešního Švýcarska. Tam nedaleko města Bruggy se dodnes hrdě tyčí hrad Habsburg, podle kterého si kolem roku 1100 zvolili své jméno hrabata z Habsburgu. Kdysi obyčejní regionální páni se dočkali slávy roku 1273, kdy poslové z Norimberku přinesli Rudolfovi I. Habsburskému tu úžasnou novinu. Byl zvolen králem Svaté říše římské. Jeho protikandidát český král Přemysl Otakar II. jen hořce zaplakal. Na českém trůnu se od roku 1526 vystřídala řada celkem sedmnácti panovníků z rodu habsburského a habsbursko-lotrinského. Ne všichni si však nasadili na hlavu svatováclavskou korunu, někteří z nich ani nevládli, někteří vládli slabě a jiní zas nechali v našich zemích nesmazatelné stopy. Z těch posledních určitě jmenujme Rudolfa II. (vládnul 1576–1611), který učinil z Prahy v 16. století své sídelní město. Velký milovník umění i vědy a mecenáš přispěl k velmi pozitivnímu vývoji českých zemí. A pojem doba rudolfinská je dodnes synonymem pro období rozkvětu a patří k vrcholným periodám starších českých dějin. Významní byli i další. Třeba Marie Terezie, jediná vládnoucí žena na českém trůně, učinila mnoho osvícenských kroků. Zasloužila se mimo jiné o všeobecnou vzdělávací povinnost, byla zavedena šestiletá povinna školní docházka a vznik školního systému. Důležitý byl i zrod tereziánských katastrů, tedy soupisů půdy, domů a obyvatel. Zmírnila robotní povinnost, její syn Josef II. pak robotu zcela zrušil. A v mnoha osvícených krocích šel dál. Zrušil cenzuru a svým tolerančním patentem dal svobodu křesťanským vyznáním. (Česká televize))