Toulky českou minulostí - 420. schůzka: Diverti nescio

Autoři se v tomto dílu soustředí na události spojené s pádem Prahy po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 a útěk českého krále Fridricha Falckého. Děje jsou popsány jak z pohledu panovníků, tak obyvatel města, a zahrnují chaos, který provázel prchající vojsko i civilisty. Text zmiňuje strach, chaos a zmatenost, které vedly ke zhroucení českého odboje. Vypráví také o drancování, které následovalo obsazením Prahy císařskými vojsky. Fridrich nakonec ztrácí zájem o české země a soustředí se na boj o Falc, i když si stále udržuje titul krále českého. Důvodem zhroucení stavovského odboje byla slabá podpora od klíčových politických vůdců. Král Fridrich Falcký, označovaný za „zimního krále“, v době krize hledal cesty, jak co nejrychleji opustit Prahu, místo aby se snažil mobilizovat obranu. Rozhodnutí opustit město a opustit své vojáky během kritické situace vedlo k reflexi a odporu mezi těmi, kdo se půvpdně nechtěli vzdát. Pochopitelná je rostoucí nenávist vůči vedení, které nebylo schopno poskytnout efektivní strategii obrany. Nakonec, po bezmoci a zoufalství, se dostalo město se svými obránci do stavu, kdy bylo vydáno bez boje. Příčinou byla nejen vojenská neschopnost, ale i osobní ambice a nedbalost politických vůdců, kteří upřednostnili své vlastní bezpečí před záchranou země a jejích obyvatel. Tak se stavovský odboj zhroutil, a to především pro nedostatek jednotného velení, strategického plánování a kolektivní vůle postavit se císařským vojskům. V závěru podcastu se autor věnuje ostrůvkům stavovského odporu v království, které odolávaly ještě nějakou dobu po bělohorské porážce.)