Toulky českou minulostí - 424. schůzka: Exameny

V tomto dílu seriálu se autoři věnují událostem krátce po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620), kdy císař Ferdinand II. nařídil zatčení a soud s vedoucími představiteli protihabsburského povstání. Z devadesáti mužů, kteří byli na seznamu proskribovaných (tedy „nepřátel“ císaře), skončila většina ve vězení; menší část byla držena v domácím vězení. Následoval proces označovaný jako „exekuční“ či „mimořádný“ tribunál (tzv. exekuční komise). Ten měl za úkol rychle vynést přísné rozsudky a „vyřídit“ se vzbouřenci bez dlouhých právních procedur. Soud se zabýval jak příslušníky panského stavu (např. Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic či Václav Budovec z Budova), tak šlechtici nižšího stavu (rytíři) a měšťany. V souhrnu šlo o obvinění z velezrady, protože se tito muži podíleli na stavovském povstání, defenestraci místodržících z Pražského hradu a na následné volbě Fridricha Falckého českým králem. Císařští vyšetřovatelé se obžalované snažili přimět k doznáním, která mohla sloužit k posílení moci Habsburků i do budoucna. Celkem 27 odsouzených nakonec skončilo na popravišti na Staroměstském náměstí v Praze (1621). Z toho byli jen tři opravdu vysocí „páni“ (zbylí pocházeli z rytířského stavu a z měšťanstva), přičemž měšťanů bylo popraveno nejvíce. Text rovněž zmiňuje různé strategie obhajoby. Někteří – v obavě o život – svalovali vinu na ostatní či se snažili od všeho distancovat, jiní odmítali vypovídat nebo spoléhali na to, že se císař smiluje. Výraznou postavou je staroměstský advokát Martin Fruwein, který se bál výslechu na mučidlech a provděpodobně raději spáchal sebevraždu skokem z Bílé věže. I přesto byl posmrtně „odsouzen“ a kat jeho mrtvé tělo rozčtvrtil (jednotlivé části pak byly vystaveny na různých místech Prahy). Celý proces i popravy představovaly zásadní zlom v českých dějinách. Posílily moc Habsburků, urychlily pobělohorskou rekatolizaci a vedly k odchodu řady rodin do emigrace. Následné konfiskace majetku se staly jedním z nejvýznamnějších přelomů v majetkové i mocenské struktuře českých zemí.)