Toulky českou minulostí - 425. schůzka: Ortely

425. díl Toulek popisuje období po porážce českého stavovského povstání, kdy začaly padat tvrdé tresty za účast na povstání proti císaři Ferdinandu II. Vychází z podrobného líčení návrhů hraběte Viléma Slavaty a dalších katolických radů, které doporučovaly přísné potrestání všech, kdo se povstání účastnili. Připomíná se, že hlavními „strůjci“ tvrdého postupu byli i Jaroslav Bořita z Martinic a další představitelé habsburské moci, přičemž císařští rádci postupně rozdělili provinilce do několika kategorií s různou mírou trestu: od zabavení statků a uvalení tzv. erární renty až po trest smrti. Nejtěžší odsouzení byli souzeni pro urážku královského majestátu i zradu; císař Ferdinand II. však zvažoval zmírnění některých rozsudků a nakonec opravdu udělil milost několika osobám (například Vilému z Lobkovic nebo Pavlu Říčanovi), přestože v původních návrzích jim hrozila poprava. Z textu je vidět, že jednotlivé případy posuzovala nejprve exekuční komise v Praze a poté dvorní rada ve Vídni, kde se nakonec i císař k ortelům vyjadřoval. Celkem bylo podle tohoto materiálu vydáno 51 rozsudků, v nichž 43 znamenalo trest smrti a ostatním byl trest zmírněn. Konečný verdikt obsahoval různé formy exekuce (někdy dokonce navrhoval čtvrcení nebo utínání ruky), avšak řadě odsouzených ty nejhorší varianty zmírnili: „jenom“ sťatí nebo doživotní žalář.)