Bitva u Mohi, 1241 našeho letopočtu ⚔️ Mongolská invaze do Evropy

Ve videodokumentu se postupně popisují události, které vyvrcholily katastrofální porážkou uherské armády na řece Slané (v bitvě u Mohi), a to v širším kontextu mongolské expanze do Evropy. 1. Pozadí od bitvy na řece Kalce a postavení Kumánů Vyprávění začíná již u bitvy na řece Kalce (1223), kde se Mongolové střetli s ruskými knížaty a jejich spojenci. Po této porážce Slovanů a jejich spojenců se mongolský tlak ve východní Evropě stupňoval. Kumáni byli nuceni ustoupit před Mongoly a část z nich se uchýlila do Uherska. Uherský král Béla IV. je přijal do země – jednak jako nové poddané, jednak i jako vojenskou posilu, protože Kumáni byli obávaní jezdci. 2. Vývoj Mongolské říše za Ögedeje a příprava k expanzi Za vlády velkého chána Ögedeje (syn Čingischána) se Mongolská říše výrazně rozšířila. Byly propracovávány válečné taktiky (především rychlé jezdecké útoky s lukostřelbou a obkličovací manévry). Mongolské vojsko si opakovanými kampaněmi proti rozdrobeným ruským knížectvím a stepním kmenům zajišťovalo předpolí k dalším výpadům. 3. Požadavek na vydání Kumánů a záminka k válce Mongolové poté vznesli na uherského krále Bélu IV. požadavek, aby jim Kumány vydal. Běla IV. odmítl – jednak proto, že Kumány přijal pod svou ochranu, jednak proto, že by vydání tak početné vojenské skupiny ještě více oslabilo Uhersko. Tím Mongolové získali záminku k přímé válce. 4. Mongolská invaze do Evropy a útok z více směrů Mongolové pak postupovali přes ruská území, část jejich sil se vydala přes Polsko (což vyústilo v bitvu u Lehnice / Legnice v dubnu 1241, kde padl slezský vévoda Jindřich II. Pobožný), zatímco hlavní vojsko překročilo Karpaty a proniklo také přes Sedmihradsko (dnešní Rumunsko) do Uherska. Béla IV. svolal vojsko, nicméně mobilizace probíhala pomalu a Kumáni, dříve než dorazilo k bitvě, z vojska dezertovali. 5. Pokus o podporu od rakouského vévody Fridricha II. Babenberského Béla IV. se obrátil o pomoc i na okolní vládce. Jediný, kdo nakonec nějakou pomoc poskytl, byl rakouský vévoda Fridrich II. Babenberský, ale i ten měl vlastní politické zájmy a nepředstavoval dostatečnou sílu k zastavení Mongolů. 6. Manévry a bitva u Mohi (na řece Slané) Hlavní střet se odehrál 11. dubna 1241 v místě zvaném Mohi. Mongolové použili osvědčenou taktiku klamných útoků a obchvatů. Nejprve uherskou armádu napadli z jednoho břehu, zatímco další oddíl se mezitím přepravil přes most po proudu řeky. Béla IV. a jeho vojáci se ocitli ve dvojím obklíčení a vojsko bylo v následném boji téměř zničeno. Král Béla IV. jen stěží unikl. 7. Útěk a důsledky Po bitvě u Mohi Mongolové obsadili značnou část Uher. Země byla zpustošena a spousta obyvatel pobita nebo uprchla. Béla IV. se uchýlil na chorvatské pobřeží. Ačkoli se Mongolové následně rozhodli Uhry opustit (po smrti chána Ögedeje a vnitřních bojích o nástupnictví), země se z důsledků invaze vzpamatovávala dlouhá léta. Tato zkušenost přiměla uherskou korunu k vybudování kamenných hradů a opevnění a ke změnám ve vojenské organizaci, což se později ukázalo klíčové při obraně proti dalším vpádům. Video tedy propojuje tyto důležité motivy: rychlý a koordinovaný postup Mongolů, nejednotnost a pomalou mobilizaci evropských vládců, roli Kumánů i důsledky samotné bitvy, která zásadně ovlivnila uherskou politiku a organizaci vojenství do budoucna.)