Toulky českou minulostí - 478. schůzka: Bouře

Díl rozhlasového seriálu se zabývá vzpourami poddaných v důsledku zhoršených životních podmínek po třicetileté válce, kdy feudálové (často cizinci bez vztahu k místnímu obyvatelstvu) zvyšovali robotní povinnosti a zabírali půdu. To vedlo k extrémnímu vykořisťování venkovského obyvatelstva a následným peticím a povstáním. Příčiny nespokojenosti Zvýšení roboty – zatímco před válkou šlo o 12–20 dnů ročně, po válce se počet dnů zvýšil až na 150–156 ročně. Nevolnictví („člověčenství“) a holdování – poddaní museli skládat přísahy věrnosti. Povinný nákup zboží od vrchnosti – např. máslo, pivo, dobytek, kapři. Stížnosti na daň ze soli, předení, nucené fůry a stavební roboty. Zvláštní forma útisku – údajný nucený prodej vlasů poddaných žen hraběti Bredovi. Klíčové události Frýdlantská deputace (1679): Skupina šesti vesničanů v čele s Ondřejem Stelzigem předala císaři Leopoldovi I. petici se 16 body. Odmítnutí stížnosti: Císař nařídil prošetření, ale úřady žádné provinění vrchnosti neshledaly. Naopak obvinily poddané z lenosti a neochoty pracovat. Lemberská rebelie (leden 1680): Vzpoura asi 60 poddaných proti hraběti Rudolfu Bredovi, která eskalovala do většího regionálního povstání. Povstání se šířilo po dalších krajích – Litoměřicko, Slánsko, Šluknovsko, Boleslavsko. Přísahy věrnosti rebelii, rituály s pivem a chlebem, vyhrůžky nepřipojeným vesnicím. Závěr a historický význam Tato selská povstání nebyla pokusem o zrušení feudalismu, ale zoufalým voláním po návratu k „starým pořádkům“. Poddaní věřili, že císař neví o jejich útrapách. Rebelie byly potlačeny a vůdci často exemplárně potrestáni. Uvedené události předznamenávají pozdější sociální reformy (např. zrušení nevolnictví Josefem II. až v roce 1781).)