Ztracená říše Dánsko-Norsko

Tento dokument popisuje historii a úpadek Dánsko-norského království, které bylo jedním z nejdéle trvajících státních útvarů ve Skandinávii. Tato unie zahrnovala nejen Dánsko a Norsko, ale i rozsáhlé koloniální državy v Atlantiku, jako byly Island, Grónsko a Faerské ostrovy, a také obchodní zájmy na východě i západě. Hlavní body: Povstání v Telemarku (1640s): Dokument začíná popisem rolnického povstání v oblasti Telemark v Norsku jako reakci na těžké daně a těžbu mědi a dalších kovů cizinci. Toto povstání bylo brutálně potlačeno, ale ukazuje odpor obyčejného lidu proti centralizované moci a vykořisťování. Absolutismus a centralizace moci: Od 17. století docházelo v unii k upevňování moci monarchie, zejména za vlády krále Kristiána V., což vedlo k oslabení moci šlechty a místní autonomie, zejména v Norsku. Sociální změny a reformy: V 18. století získal značný vliv Johann Friedrich Struensee, lékař a rádce krále, který se pokusil o osvícenské reformy. Tyto reformy ale narazily na odpor šlechty a byly rychle potlačeny. Vliv zahraničních revolucí: Inspirace americkou a francouzskou revolucí měla dopad na myšlení intelektuálů i obyčejných lidí v Norsku, přestože přímé revoluce byly vzácné. Cesta k norské nezávislosti (1814): Po napoleonských válkách a uzavření Kielského míru v roce 1814 bylo Norsko předáno Švédsku. Norové se však sešli v Eidsvollu a vyhlásili nezávislost, přijali ústavu a zvolili vlastní vládu. Tato epizoda znamenala konec dánsko-norské unie a začátek norské cesty k samostatnosti. Závěr: Dokument reflektuje význam Dánsko-norské unie jako koloniální a mocenské síly, ale zároveň podtrhuje, jak v jejím rámci Norové hledali a nakonec nalezli vlastní národní identitu, která vyvrcholila v jejich osamostatnění. Film tak popisuje přechod Norska od koloniální provincie k modernímu národnímu státu a zdůrazňuje význam lidového odporu, osvícenství a myšlenek svobody a demokracie.)