Žerotínové a jejich věci poslední v letech 1650-1750

Text magisterské diplomové práce Pavla Lasztoviczy s názvem „Po vykročení duše mé, tělo mé poručím zemi“: Žerotínové a jejich věci poslední v letech 1650–1750 je historickou studií věnovanou tomu, jak se moravský šlechtický rod Žerotínů v období baroka (tedy v 17. a 18. století) vztahoval ke smrti, umírání a posmrtným praktikám. O čem je tento text: Práce zkoumá tzv. „poslední věci člověka“ v prostředí katolicky konvertovaných Žerotínů – tedy jejich přípravu na smrt, testamentární praxi, pohřební rituály a způsoby náboženského vyrovnání se se smrtí v barokní době. Autor analyzuje testamenty, pozůstalostní dokumenty, pohřební kázání a další prameny, které poskytují vhled do náboženského a sociálního života barokní šlechty. Práce se rovněž zabývá změnami identity rodu souvisejícími s konverzí ke katolictví po Bílé hoře. Historické události, které popisuje: Náboženské a politické otřesy po bitvě na Bílé hoře (1620) – popisuje, jak Žerotínové, tradičně spjatí s nekatolickým prostředím, reagovali na změny po vítězství katolické strany a jak někteří z nich konvertovali, aby si uchovali statky a společenské postavení. Konverze jednotlivých větví rodu – meziříčská, falkenberská a losinsko-vízmberská větev přijaly katolickou víru v různých fázích 17. století. Autor sleduje osobní motivace a okolnosti těchto přestupů, např. u Baltazara a Bernarda ze Žerotína. Funerální kultura barokní šlechty – práce se věnuje výzdobě pohřbů, pořizování epitafů, votivních darů, vztahu k poutním místům a organizaci smutečních slavností včetně tří konkrétních dochovaných pohřebních kázání. Vliv rekatolizace a protireformace – ukazuje, jaký dopad měla na každodenní život Žerotínů, jejich vztah k církevním institucím a duchovenstvu. Edice testamentu Františky Eleonory Podstatské, provdané ze Žerotína – autor připojuje jako případovou studii kritickou edici ženského testamentu z roku 1689 a zkoumá, co vypovídá o životě a mentalitě moravské šlechtičny. Stručně řečeno: diplomová práce popisuje, jak se barokní Žerotínové vyrovnávali se smrtí v kontextu konfesních změn, barokní religiozity a rodové reprezentace – na základě rozsáhlého archivního výzkumu testamentů, inventářů a dalších pramenů z let 1650–1750.)