Obležení Prahy Švédy (červenec-říjen 1648)

Článek „Obležení Prahy Švédy (červenec–říjen 1648)“ od Karla Oktábce popisuje poslední vojenské operace třicetileté války, konkrétně neúspěšné švédské pokusy o dobytí Prahy na podzim roku 1648. Shrnutí obsahu: Po předběžné dohodě o ukončení třicetileté války (březen 1648) zůstávala otevřená otázka českých zemí, zejména kvůli požadavkům švédské strany, která chtěla zvrátit výsledky bitvy na Bílé hoře. Aby posílili své vyjednávací postavení, švédští vojáci pod velením generála Königsmarcka přepadli 26. července 1648 levobřežní část Prahy – Malou Stranu, Hrad a Hradčany – a získali bohatou kořist a rukojmí z řad šlechty. Obrana Starého a Nového Města byla rychle zorganizována pod vedením maršála Colloreda, do boje se zapojili studenti, měšťané i posily z jiných měst. Následovaly další dva velké pokusy o dobytí celého města – 30. července s posilami Wittenberga a počátkem října s příchodem švédského následníka trůnu Karla Gustava. I přes mohutné bombardování a několik pěších útoků zůstala Praha nedobytá, hlavně díky houževnaté obraně a pasivitě obyvatelstva, které se odmítlo k povstání připojit. Hlavní historické události: - Přepadení Hradčan a Malé Strany 26. července 1648. - Obrana Starého a Nového Města (městská milice, studenti, duchovní i šlechtici). - Opakované neúspěšné švédské útoky (červenec, srpen, říjen 1648). - Podepsání Vestfálského míru 24. října 1648. - Poslední švédský neúspěšný útok 30. října a konec bojů. Historický význam: Obrana Prahy symbolizuje konec třicetileté války. Švédům se nepodařilo dosáhnout rozhodujícího úspěchu, který by zvrátil jednání o míru ve prospěch českých exulantů. Místo očekávaného „osvobození“ obyvatel Prahy od habsburské nadvlády došlo k jejich aktivnímu odporu. Výsledkem byla trvalá porážka českého exilu, jak si posteskl i Jan Amos Komenský. Text zároveň ukazuje, že poslední bitva války neměla vojensky jasného vítěze, ale politicky se vítězství přiklonilo na stranu císaře.)