Smlouva z Tours – Mír v naší době 1444

Text „The Treaty of Tours – Peace in Our Time 1444“ se zabývá mírovou smlouvou mezi Anglií a Francií uzavřenou v Tours v květnu 1444, která měla na čas ukončit boje v rámci stoleté války. Článek analyzuje nejen kontext a důsledky tohoto míru, ale i selhání, která vedla k jeho neúčinnosti. Hlavní téma: Článek rozebírá, proč a jak byl uzavřen mír v Tours v roce 1444, a proč se z něj nakonec stal kontroverzní a politicky nebezpečný krok pro anglickou korunu. Místo stabilizace situace vedl k dalšímu oslabení Anglie a urychlil pád jejích držav ve Francii. Historický kontext: Stoletá válka (1337–1453) v té době pokračovala už přes 100 let. Anglie ztrácela půdu pod nohama – zejména po odchodu burgundského spojence (1435) a po úspěších Johanky z Arku. V roce 1443 selhala anglická vojenská výprava vedená vévodou ze Somersetu (Johnem Beaufortem), která měla pomoci obležené Normandii či Gaskoňsku. Tento neúspěch vedl k závěru, že Anglie nemá dost peněz, vojáků ani vůle vést válku dál. Jedinou nadějí byl mír. Mírové jednání: V roce 1444 se Henry VI. rozhodl vyjednat mír s francouzským králem Karlem VII.. Výsledkem byla smlouva z Tours, která zahrnovala: - dvouleté příměří, - sňatek mladého anglického krále s Markétou z Anjou (neteří Karla VII.), a neveřejný slib vrácení území Anjou a Maine Francii – což bylo později zdrojem obrovské kontroverze. Kontroverze a následky: Mnozí Angličané považovali tajné ústupky (zejména vrácení Anjou a Maine) za zradu, kterou údajně zosnovali královi rádci (zejména vévoda ze Suffolku a kardinál Kemp). Králův podivný a podlézavý způsob jednání s francouzskými vyslanci v roce 1445 budil posměch a ukazoval jeho slabost. Francie získala výhodu – Karel VII. měl stálou profesionální armádu s moderním dělostřelectvem, zatímco Anglie neměla zdroje ani strategii. V roce 1446 se podmínky smlouvy dostaly na veřejnost, vyvolaly odpor parlamentu a přispěly k postupné ztrátě Normandie i dalším neúspěchům Anglie ve válce. Klíčové postavy: Jindřich VI. – slabý, náboženský a nezkušený panovník, který chtěl mír za každou cenu. Karel VII. – zkušený a pragmatický francouzský král, který mistrně využil anglické slabosti. Markéta z Anjou – královna, obviňovaná z ovlivňování krále ve prospěch své rodiny. John Beaufort (vévoda ze Somersetu) – selhal jako vojevůdce. Vévoda ze Suffolku, kardinál Kemp a biskup Moylens – obviňovaní z neprozřetelného vyjednávání. Shrnutí: Text ukazuje, že mír v Tours byl strategicky naivní a jednostranně výhodný pro Francii. Jindřich VI. chtěl mír kvůli vyčerpanosti Anglie, ale jeho slabost a ochota k ústupkům vedly ke ztrátě klíčových území a nakonec i k politické destabilizaci, která přispěla k vypuknutí Války růží.)