Braun a Špork

Film je věnován českému baroknímu sochařství a zejména dvěma výrazným postavám této éry – sochaři Matyáši Bernardu Braunovi a jeho mecenáši, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Popisuje nejen jejich životy, ale především jejich spolupráci při výzdobě areálu v Kuksu (lázně, špitál, kostel, sochařská galerie), která patří k vrcholům českého baroka. Hlavní historické události a témata: Proměna Prahy a vzestup baroka: V úvodu je zmíněno, jak baroko změnilo pražskou architekturu (chrámové kupole, výzdoba Karlova mostu). Do tohoto prostředí přichází mladý tyrolský sochař Matyáš Braun, který se brzy prosazuje. Matyáš Bernard Braun: Jeho raná tvorba je ovlivněna italskými vzory a rakouskou řezbářskou tradicí. V Praze se stává uznávaným umělcem, spolupracuje s jezuity a získává prestižní zakázky. Později se jeho styl mění a rozvíjí specificky české rysy. František Antonín Špork: Syn generála Johanna Šporka, osobnost plná rozporů – filozof, moralista, ale i hádavý zbohatlík bez šlechtického původu. Usiluje o povznesení svého panství v Kuksu na centrum šlechtické kultury a duchovní obnovy. Zakládá lázně, špitál, kostel a rozsáhlý sochařský areál, do kterého chce zapojit i Brauna. Kuks a galerie ctností a neřestí: I přes počáteční Braunovu rezervovanost k provinční zakázce vzniká unikátní sochařský soubor: alegorie 12 ctností a 12 neřestí. Tyto sochy přetvářejí statické rytiny v dramatické a výrazově bohaté plastiky – představují vrchol Braunovy tvorby. Poustevny v lese a duchovní poselství: Špork zakládá lesní poustevny jako místa rozjímání a umělecké meditace. Braun zde vytváří své poslední práce – např. kající Máří Magdalénu – často vytesané přímo do skal. Tyto přírodní plastiky kombinují krajinu, umění a duchovní poselství. Závěr života obou mužů: Braun umírá roku 1738 na tuberkulózu, Špork téhož roku šest týdnů po něm. Jejich dílo však žije dál jako symbol nejvyššího vrcholu českého barokního sochařství. Dokument je jakýmsi lyricko-historickým portrétem doby a dvou výjimečných osobností, které formovaly barokní tvář severovýchodních Čech. Zachycuje kontrast barokního člověka – rozpolceného mezi vírou, smyslností, hledáním pravdy a krásy i pomíjivostí života.)