Toulky českou minulostí - 504. schůzka: Českých knížek hubitelé lítí

Tento díl z pořadu Toulky českou minulostí navazuje na předchozí pojednává o jezuitském kazateli páteru Antonínu Koniášovi a jeho roli v pobělohorském období rekatolizace českých zemí. Věnuje se zejména otázce ničení nekatolické literatury a boji proti protestantským knihám, ale zároveň předkládá kritický i obhajující pohled na Koniášovu osobu a činnost. Shrnutí obsahu a hlavních historických událostí: 1. Působení pátera Koniáše Koniáš cestoval po českých zemích, hledal a ničil knihy označené za kacířské (zejména evangelické, bratrské a luterské). Mnohokrát čelil ohrožení života od rozhořčených nekatolíků, především ve východních Čechách (např. na Opočensku). Zmiňuje se jeho slavný seznam „Klíč“, podle něhož hodnotil knihy jako závadné. Ze 3614 českých titulů do roku 1750 označil za nebezpečné 1233, tedy zhruba třetinu. 2. Protihabsburské a nekatolické hnutí (1730s) Popisováno je povstání na opočenském panství v roce 1733, kdy místní lidé inspirovaní falešnými sliby pomoci od Pruska a Švédska žádali náboženskou svobodu. Ve východních Čechách se soustřeďovali exulanti a tajní nekatolíci, šířili petice a pořádali modlitební setkání. V tomto prostředí se znovu objevuje Koniáš jako kazatel a „napomínatel zbloudilých oveček“. 3. Pašování zakázaných knih Vzniká silná síť tajného pašování protestantské literatury z Pruska, Saska, Uher, Žitavy. Popisovány jsou životní příběhy pašeráků jako Václav Kleych, Matěj Čoudil, Jakub Mikulecký, kteří v různých přestrojeních přinášeli náboženské knihy ve formě tzv. špalíčků. Jejich činnost byla nelegální, ale udržovala živou protestantskou víru. 4. Koniáš v kontextu doby a paměti Autor kritizuje černobílé vykreslení Koniáše jako „knížek hubitele“ (např. v Jiráskově Temnu). Poukazuje na jeho vzdělanost, kazatelské schopnosti, znalosti lékařství, jazykové nadání i sociální cit. Připomíná, že sám Koniáš psal a vydával duchovní literaturu, např. Cythara Nového zákona, Herbář léčivých rostlin, Vejtažní naučení atd. Podtrhuje jazykovou hodnotu jeho textů pro vývoj češtiny. 5. Paralely s novodobou cenzurou Autor porovnává cenzurní praktiky Koniášovy doby s totalitními režimy 20. století (nacismus, komunismus), kdy se rovněž ničily knihy „nevhodných“ autorů. Klade otázku, zda máme právo soudit Koniáše, když „jsme neodsoudili Koniáše své doby“. Závěr: Podcast je historicko-publicistickým portrétem pátera Antonína Koniáše, ve kterém se prolínají fakta, interpretace a etická dilemata. Popisuje konkrétní události z 18. století spojené s rekatolizačními snahami, náboženským odporem, literární cenzurou, ale zároveň vybízí k zamýšlení nad kolektivní pamětí a hodnotou tolerance.)