Toulky českou minulostí - 520. schůzka: Zapomenutý císař

520. schůzka: Zapomenutý císař z cyklu Toulky českou minulostí se zabývá životem, osobností a panováním císaře Josefa I. Habsburského (1678–1711), který bývá historiky označován jako „zapomenutý císař“. Navzdory své krátké vládě (1705–1711) byl ambiciózním, schopným a reformně zaměřeným panovníkem. Hlavní témata: 1. Rodinné zázemí a dětství Josef I. byl synem císaře Leopolda I., narodil se ve třetím manželství. Předchozí synové zemřeli v raném věku, což zvýšilo Josefovu důležitost. Od dětství byl neduživý, jako tříletý přežil těžkou nemoc během pobytu v Praze za moru. 2. Výchova a vzdělání Navzdory otcově vazbě na jezuity nebyl Josef svěřen jejich péči. Vychovávali ho osvícení pedagogové, což přispělo k jeho pozdější náboženské toleranci. Vzdělání měl široké – ovládal několik jazyků, rozuměl právu, fortifikacím i hudbě. Vynikal ve hře na flétnu a skládal hudbu. 3. Milostný život a rodina Josef měl řadu milostných afér a nemanželských dětí. Nakazil se syfilidou, kterou pravděpodobně přenesl i na manželku, což zřejmě znemožnilo narození mužského dědice. Měl jen dvě dcery. 4. Politická činnost Josefova zahraniční politika byla promyšlená – během války o španělské dědictví spolupracoval s princem Evženem Savojským. Upevnil pozici Habsburků po vítězství u Höchstädtu (1704) a stabilizoval situaci v Uhrách po potlačení povstání Františka II. Rákócziho. 5. Domácí reformy Josef se snažil o modernizaci správy, finanční reformy, pokusil se o osvobození nevolníků ve Slezsku a zavedl první samostatný trestní zákoník (1707–1708). Tento zákoník systematizoval soudní postupy, včetně mučení, které bylo upraveno s ohledem na společenský status a zdravotní stav obžalovaného. Zrušil také právo azylu v kostelech a klášterech, což dříve chránilo pachatele závažných zločinů (např. vraždy) před zatčením. 6. Smrt a historický význam Josef I. zemřel na neštovice v roce 1711 ve věku pouhých 32 let. Jeho smrt ukončila naděje na hlubší reformy. Historici jej vnímají jako panovníka s potenciálem, který nestihl naplnit kvůli předčasné smrti. Jeho působení označil historik Josef Šusta jako výrazný, i když krátkodobý „zášleh“ v dějinách. Shrnutí: Text líčí Josefa I. jako vzdělaného, energického a reformně smýšlejícího Habsburka, který navzdory krátké vládě zanechal významnou stopu ve vnitřní správě i mezinárodní politice monarchie. Popisuje i kulturně-společenský kontext jeho doby a reflektuje jeho osobní charakter i stín pozapomenutí, do kterého ho dějiny zčásti uvrhly.)