Mír mezi Přemyslem Otakarem II. a Bélou IV. - duben 1254

Článek popisuje události kolem boje o babenberské dědictví po smrti rakouského a štýrského vévody Fridricha II. Bojovného v roce 1246. Vysvětluje, jak se český král Václav I. snažil získat Rakousy a Štýrsko pro svého syna Vladislava sňatkem s vévodovou neteří Gertrudou, a jak tyto plány zmařila Vladislavova předčasná smrt a povstání kralevice Přemysla proti otci. Dále sleduje, jak se moravský markrabě a následník českého trůnu Přemysl Otakar II. roku 1251 stal rakouským vévodou a v roce 1252 se oženil s druhou dědičkou babenberského majetku, Markétou. To vedlo k ozbrojenému konfliktu s uherským králem Bélou IV., který podporoval své kandidáty a vytvořil protičeskou koalici. Boje probíhaly na Moravě, v Rakousích a zejména ve Štýrsku, kde Béla ovládl většinu území. Roku 1253 se do sporu zapojil papež Inocenc IV., který chtěl smír a Přemysla jako oporu proti Štaufům. Jeho legát, neapolský biskup Bernard, zprostředkoval jednání mezi českou a uherskou delegací. Mír byl uzavřen na začátku dubna 1254 v Budíně: Přemysl si ponechal Rakousko a ze Štýrska jen oblasti Pitten a Traungau, byla stanovena i věna obou babenberských dědiček a dohoda byla později potvrzena v Bratislavě. Celý text tedy pojednává o dynastickém a politickém konfliktu mezi Přemyslem Otakarem II. a Bélou IV. v letech 1246–1254, jeho vojenském průběhu a diplomatickém vyústění.)