Toulky českou minulostí - 510. schůzka: Jen Ťia-le Chuej-chou

Tato epizoda vypráví o životě a díle Karla Slavíčka (1678–1735), jezuity, učence a misionáře z Jimramova, který působil na dvoře čínského císaře Kchang-si. Popisuje: - činnost jezuitů v Číně a Japonsku od 16. století, jejich přizpůsobování se místním tradicím a pozdější zákaz tzv. „čínských obřadů“ papežem (1742); - dětství a vzdělání Slavíčka v Jimramově, Brně, Olomouci, Praze a Jičíně, jeho zájem o matematiku, astronomii a hudbu; - jeho cestu do Číny roku 1716, vylíčenou na základě vlastních dopisů – s popisy bouří, setkání s Malajci i přistání v Kantonu; - pobyt v Pekingu, kde se stal významnou osobností na císařském dvoře: hrál císaři na spinet, diskutoval s ním o hudbě a matematice, věnoval se astronomickým a - geografickým výzkumům (např. měsíční librace, plán Pekingu); - náboženskou misi jezuitů v Číně, jejich snahy o konverzi císařského dvora, ale také omezení, která jim císař uložil; - Slavíčkovy jazykové a vědecké zájmy, jeho dopisy o čínštině i jeho snahu vysvětlit Evropanům správný přepis svého českého jména; závěr života, kdy po téměř dvaceti letech v Číně zemřel a byl tam i pohřben, s náhrobkem nesoucím jeho čínské jméno „Jen Ťia-le Chuej-chou“ Celkově jde o vyprávění o tom, jak se český jezuita stal významnou postavou na dvoře čínského císaře v 18. století a jak jeho vědecká i kulturní činnost přispěla k dialogu mezi Evropou a Asií.)