Bitva ve znamení vítězství. Velké Vozokany 1652

Dokument pojednává o bitvě u Velkých Vozokan, která se odehrála 27. srpna 1652 nedaleko Zlatých Moravců. Proti sobě stanulo asi 1 300 uherských bojovníků (Slováků, Maďarů a německých mušketýrů) pod velením Adama Forgáče a více než 4 000 Turků vedených ostřihomským begem Mustafou. Křesťanské vojsko využilo vozovou hradbu a pomoc sedlácké milice z okolních vesnic. Přestože byli v početní nevýhodě, dosáhli výrazného vítězství – padlo přes 800 Turků a stovky zajatců i dobytek se podařilo osvobodit. Ztráty na křesťanské straně byly jen 48 mužů. Významnou, byť tragickou roli sehrál rod Esterházyů – v bitvě padli čtyři mladí příslušníci tohoto magnátského rodu (Ladislav, František, Tomáš a Gašpar). Jejich smrt se stala symbolem oběti a statečnosti, byli slavnostně pohřbeni v Trnavě. Bitva se odehrála v kontextu dlouhodobých osmanských nájezdů na Horní Uhry (dnešní Slovensko), které pokračovaly i po Žitavském míru (1606). Přes menší rozměr bitvy a improvizovanou obranu znamenalo vítězství u Velkých Vozokan výrazný morální i vojenský úspěch. Na místě střetu byl později postaven pamětní pomník, vůbec první takového druhu v Uhersku.)