Toulky českou minulostí - 517. schůzka: Jak se synek janovického fojta zbojníkem stal

Epizoda pořadu Toulky českou minulostí vypráví o proměně Ondráše, syna janovického fojta, v legendárního zbojníka Beskyd. Hlavní obsah: Úvod pracuje s lidovou pověstí o Ondrášovi, která ho líčí jako chlapce původně určeného pro kněžská studia. Podle pověsti však školu opustil a vydal se do světa. Historické prameny dokládají, že Ondráš byl skutečně synem fojta z Janovic. V matrikách z roku 1680 je uveden jako Ondra, syn Ondry a Doroty. V pověstech se objevuje příjmení Šebesta, ale v pramenech doložené není. Ondrášovo jméno chybí mezi dědici po smrti otce v roce 1717, což naznačuje, že již tehdy nežil – předpokládá se, že zemřel jako zbojník před tímto datem. Zmiňují se okolnosti, kdy mohl být Ondráš pastevcem a dostal se do styku s tlupami slovenského zbojníka Uhorčíka, a po jeho odchodu (1711) možná převzal vedení jeho družiny. Autor popisuje také širší fenomén zbojnictví v 17. a 18. století: popravy valašských zbojníků v Lipníku nad Bečvou (1710), činnost polských zbojníků Martina Portasze a bratří Klimczoků, či bandy Jurka Proczpaka, která působila ještě koncem 18. století. Ondrášova popularita byla obrovská – spolu s Jurajem Jánošíkem se stal hrdinou mnoha písní a pověstí, přestože o jeho skutečném životě víme jen málo. Shrnutí: Dokument je o osudech Ondráše, syna janovického fojta, který se na přelomu 17. a 18. století stal nejslavnějším slezským zbojníkem. Popisuje jeho původ, nejistoty kolem příjmení, možné studium, připojení ke zbojnickým družinám a nakonec jeho smrt před rokem 1717. Současně ukazuje zbojnictví jako širší společenský jev v Beskydech, na Moravě, ve Slezsku a v Polsku a porovnává Ondrášovu legendu s dalšími zbojníky, zejména s Jurajem Jánošíkem.)